Oblan de Iabornicz – kapitán Viléma ze Strakonic

http://sirotci.cz/

Mezi roky 1286 a 1289 se zemanu Slávkovi z Javornice narodil syn Oblan. Byl nejmladším ze Slávkových synů. Své křestní jméno získal po příbuzném z matčiny strany a zároveň starém příteli svého otce, Oblanovi z Blanice. Z mnoha potomků Oblanova otce se dospělosti dožili jeho dva bratři, Slávek mladší a Heřman, dvě sestry, jejichž jména si Oblan již nepamatuje (ale tuší, že jsou to Eliška a Anežka či Anička), a nejmladší Jitka.

Protože oba mladší bratři neměli na domácí tvrzi vyhlídky na dědictví, vyslal otec prostředního Heřmana sloužit Bohu a nejmladšího Oblana do pážecí služby na nedalekou Řepici.

Oblan opustil rodnou tvrz a připojil se k družině Vladana z Řepice, který stejně jako Oblanovi předci, byl vazalem mocných pánů ze Strakonic. Ve své službě na tvrzi v Řepici a v jejím zboží viděl Oblan příležitost, jak se naučit správně hospodařit, zdokonalit se ve válečnickém umění a v neposlední řadě také poznat jiné kraje a význačné osoby. Během častých návštěv brával Vladan z Řepice Oblana s sebou ke dvoru Bavora III. ze Strakonic, kterého mnohdy doprovázeli také na jeho cestách po království.

Po několika letech zavedených pořádků však nastala změna. Bavor III., který doposud vládl neomezeně celým majetkem svého rodu, se podělil o rodová panství se svými bratry Vilémem a Mikulášem, přičemž Strakonice připadly Vilémovi. Bavor si pro sebe ponechal Bavorov, kam přesunul své sídlo a po kterém se nadále psal, Pořešín, Horažďovice a hrad Prácheň. Po třech letech Bavor III. zemřel a Vilém se tak stal hlavou rodu.

Již při převzetí Strakonic se Vilém ze Strakonic snažil najít si vlastní druhy, klienty i družiníky. Mezi ně si zvolil i mladého Oblana z Javornice, jehož jméno bylo na Strakonicích, a nejen tam, velmi dobře známo, byť doposud stále působil ve službách Vladana z Řepice. Oblan, který s novým strakonickým pánem našel společnou řeč, zanechal služby na Řepici a jal se s několika družiníky sloužit Vilémovi. Družina se pomalu, ale přeci, rozrůstala a štědrost pana Viléma umožnila Oblanovi nashromáždit slušné peníze. Právě včas, neboť mezitím se naskytla příležitost znovu sjednotit javornické zboží pod jednoho pána. To když jeho starší bratr Slávek, sám neschopný hospodář a člověk nad míru rozhazovačný, se tak zadlužil, že již nebyl schopen své dluhy platit a počal uvažovat o prodeji svého dílu vsi i s pevnou tvrzí. Po dlouhých jednáních Oblan převzal do svého vlastnictví bratrův díl Javornice pod podmínkou, že na něj přejdou i Slávkovy dluhy a bratrovi vymezí část tvrze k doživotnímu užívání. Tak se Oblan rázem stal pánem celého otcova dědictví a mohl se začít plně věnovat službě na Strakonicích a rozšiřování své družiny. A jelikož se Oblan i ve službě novému strakonickému pánovi ukázal jako nad míru schopný a věrný, stal se z jeho vůle kapitánem strakonického domu, velitelem ozbrojenců Viléma ze Strakonic.