Rostislav se narodil v městě Prachatice, léta Páně 1288, místním měšťanům Františkovi a Jarmile. Jeho rodina se už od pradávna věnovala soukenickému řemeslu, a proto se na poměry neurozených neměli věru zle.

S Oblanem z Javornice se Rostislav poprvé setkal roku 1303, při obchodní návštěvě Oblanova otce s Rostislavovou rodinou. Díky společné zálibě v dobrém jídle a pití se z nich stali velice dobří přátelé a často se vzájemně navštěvovali jak v Prachaticích, tak i na tvrzi v Javornici.

Léta Páně 1311 Oblan pozval Rostislava k účasti na turnaji královny vdovy Alžběty Richenzy. Se svolením rodičů a městské rady Rostislav vyrazil za svým prvním dobrodružstvím. I když byl na turnaji lehce zraněn, život zbrojného si zamiloval a už při návratu přemýšlel, jak by ve službách Oblana mohl zůstat natrvalo.

Po návratu do Prachatic sdělil své přání rodičům. Ti poté, co Rostislav přislíbil návrat, až nebudou schopni vést rodinný podnik, souhlasili. Díky jejich postavení dokonce přesvědčili městskou radu, aby nebyla proti. Nejsložitějším úkolem ale bylo získání povolení od vrchnosti. V té době Prachatice spadaly pod Vyšehradskou kapitulu a nebýt známostí Oblanova otce, zůstalo by jen zbožným přáním. Roku 1312 bylo povolení konečně schváleno a doručeno do Prachatic, a tak mohl začít Rostislavův život jako Oblanova družiníka.

V době, kdy se Rostislav přidal k Javornické družině, byl ještě Oblan ve službách pana Vladana z Řepice. Díky Rostislavově ctižádosti a dobrému vlivu na svého pána se Oblan i se svou družinou vlichotil do přízně pana Viléma ze Strakonic. Od roku 1314 spadá Oblanova družina přímo pod pana Viléma.

Rok 1315 byl v Rostislavově životě zlomový. Jeho pán se stal kapitánem na Strakonicích, z čehož jeho družině plynuly obrovské výhody. O rok později Rostislav poznal svou budoucí ženu Martinu, kterou si vzal roku 1316 a počal s ní své prvorozené dítě.

Rostislavův příběh zatím končí léta Páně 1317, kdy se stal Oblanovým seržantem a narodil se mu jeho prvorozený syn Matouš.