Vladimír z Wildenberga, přezdívaný Hatalmáš, hejtman královniny stráže

Fiktivní postava:

Uherský pán s vztahem k Byzanci: Vladimiros Hatalmas, toho času se svou chotí pán na Wildenberku, kapitán (capitaneus) družiny pána ze Špernaku.

Praděd pocházel z významného rodu ze Soluně, kterou hájil proti křižákům. Ovšem ranila ho střela a byl by zemřel, kdyby se o něj z křesťanské lásky nepostarali špitálníci. Konvertoval ke katolické víře, a velmi se mu to vyplatilo. Do erbu si dal onu požehnanou střelu, jež jej přiblížila nebi. Rodina se katolictví nevzdala ani po tom, co Latinské císařství podlehlo spojeným silám Bulharů a Císařství Nikajského. Po této události přesídlil hatalmasův děd s rodinou (otec Vladimiros měl kolem deseti) do Uher. Otec byl praktický člověk, který miloval koně, a z jejich chovu mu plynuly nemalé zisky. Oženil se s členkou Uherského šlechtického rodu, čímž získal možnost dodávat koně přímo pro uherský královský dvůr. Žije v Jihovýchodních Uhrách, kde se narodí jediný syn Vladimiros. Ovšem, když se naskytla příležitost, tři roky od narození syna, vrací se do Byzance.

 

Mladý Vladimiros zdědí po otci lásku ke koním, ovšem k Byzanci už ne. Umí sice celkem slušně řecky, ale drží se bokem od pravoslavných vrstevníků a stýká se hlavně s latiníky. Matka jej trochu rozmazluje a dává mu vše, po čem zatouží. A pod vlivem uherského jezdce Ondřeje, který jeho rodině slouží jako podkoní, chce mladý Vladimiros zbroj a zbraně. Ondřej totiž Vladimirosovi vyprávěl příběhy a historky o válkách a bitkách.

V 15 letech se rodina vrací do Uher, ovšem na severozápad, poblíž Prešpurku, kde otec získává půdu pro své koně. Jejich bývalá sídla totiž okupují Kumáni. Bohužel Matka krátce po příjezdu umírá a Vladimiros starší se rozhodne syna poslat na zkušenou k místnímu šlechtici z rodu Čáků. Ten je důležitým činitelem královy armády a jeho oddíl má na starosti spížování.

V sedmnácti letech se účastní Vladimiros prvního turnaje ve Štýrsku a při hromadné jízdní seči zůstane v sedle jako jediný. Tímto činem si vyslouží mnoho slávy a přízvisko Hatalmas. Kdykoliv se jeho velitel měl účastnit nějakého turnaje, Hatalmas byl pro svou udatnost zván také. Když umírá jeho otec a Hatalmas má převzít své majetky, pověří jen svého příbuzného, aby je spravoval, a dál se radši věnuje bojům jako kapitán ve službách Čáků.

Celý špížovací oddíl byl jedno léto na Moravě. Hatalmasův velitel je při vybírání válečných dávek jedné vesnice zaskočen odbojnými vesničany a zabit. Velitel se měl spolu s Hatalmasem zúčastnit turnaje poblíž Uherského Hradiště. Hatalmas se rozhodne jej absolvovat, než se vrátí na své panství a rozhodne se, co bude dělat dál. Tohoto turnaje se účastnil i pán Jakub ze Špernaku, který tou dobou na Moravě najímal zbrojné. Hatalmas jej velmi zaujal svou zdatností. Společně se dohodli, že se Hatalmas stane součástí jeho družiny.

 

Pán ze Špernaku se, jako věrný služebník královny Elišky Rejčky, účastnil jejího turnaje s celou družinou. Hatalmas samozřejmě nemohl chybět. Svou sílu a zdatnost projevil natolik, že zaujal pannu Markétu z Wildenberka, jež mu projevila přízeň. Po nedlouhém dvoření horkokrevný Hatalmas získal nejen srdce panny Markéty, ale také její ruku. Její otec jí věnem dal, na přímluvu pána ze Špernaku, hrad Wildenberk s celým panstvím.

 

Ve službě pána ze Špernaku rozvíjel Hatalmas své bojové i turnajské dovednosti. Nechyběl v žádné potyčce, seči či klání, kde se nacházel jeho pán, a proslul jako pevné rámě hradeckých šiků, vždy první v řadě a jeden z posledních při vzácných chvílích ústupu. V bitevních i turnajských střetech si Hatalmas pečlivě budoval pověst rázného a tvrdého, avšak rytířského a čestného bojovníka, což mu spolu s jeho srdečnou a upřímnou povahou vyneslo nejen respekt i úctu, ale i přátelství řady pánů hradeckého dvora. A nejen jich. Svou náklonnost mu projevovala i sama královna Alžběta. Není proto divu, že Hatalmas, sloužící jako kapitán družiny pána ze Špernaku, se posléze stal pravou rukou svého pána i v řadách královniny osobní stráže a postupně na jeho bedra dopadala v této prestižní, leč náročné službě více a více povinností. Při jedné takové službě se mu dokonce podařilo osobně zhatit zákeřný atentát, jehož obětí se měl stát sám purkrabí sídelního hradu královny Alžběty. Po řadě let, kdy Hatalmas věrně sloužil panu ze Špernaku i královně Alžbětě, dosáhl té cti, že byl z vůle královny i dam hradeckého dvora zvolen prvním rytířem královnou pořádaného turnaje. A nakonec jej jeho válečnická pověst,  neochvějná věrnost, dobré srdce i hluboká víra dovedly k poctě nejvyšší. Po letech služby bez ohledu na vlastní nepohodlí či užitek byl na sněmu hradeckého dvora před samotnou královnou a jejími hodnostáři Vladimiros z Wildenberka s vědomím a souhlasem pana Jakuba ze Špernaku i ostatních pasovaných pánů hradeckého dvora panem Jakubem ozdoben rytířským pásem, pan Dobrohost z Ronšperka Hatalmase ve jménu sv. Michaela a sv. Jiří pasoval rytířem, pan Martin z Bílé ho ozdobil zlatými ostruhami a bratr Hroznata Opatovický svému letitému příteli požehnal. Tak v souladu s vůlí Boží řady královniných věrných rytířů rozšířil nový bratr.