Jakub ze Spernaku, kapitán osobní družiny hradecké královny Alžběty Richenzy, někdy královny české a polské, paní věnných měst Hradce, Chrudimi, Mýta, Poličky a Jaroměře.

Reálná historie
Jméno rodu je prý odvozeno z německého "sparr hecke", což má v češtině znamenat krokev odkazuje tedy na erb rodu - červenobílé krokve. Je li rod jmenován podle erbu či zeměpisného místa, anebo naopak se mi nepovedlo zjistit. První zmínky o tomto rodu se vztahují k roku 1223. V souvislosti s štaufskými ministeriály (ekvivalent našich svobodníků) je zmiňován Bobo (či Pabo) ze Šparneku (Chebané na něj posílají trestnou výpravu). Roku 1336 pak žije první prokazatelný člen tohoto rodu Rudiger von Sparneck, který také roku 1358 skládá hold císaři Karlu IV. a stojí i hrad (asi 40km západně od Chebu) Hrad je zničen roku 1523 a rod vymírá roku 1744.
Politická situace na Chebsku je složitá a poměrně vyhrocená. Město a okolí často přechází z majetku říšského pod českou nadvládu a zpět (naposledy r. 1322). Němci podporují šlechtu, čeští králové město a tak vzniká v městě stálá vojenská posádka a šlechtici nešetří opověďmi.

Fiktivní historie
Náš drahý otec Rudi von Spernak, vědom si toho, že správný výcvik a dobrá výchova je pro šlechtické potomky nejlepším vkladem, nás již od útlého dětství vedl k sebevědomí, disciplíně a vzdělání. Nešetřil mincemi, které těžce vyzískal od kupců, kteří odpradávna cestovali k městu Cheb a živil na svém hradě starého moudrého mnicha, kterého jednou v podvečer na náš hrad přivedl. Ten nás pak učil historii našeho starého rodu, zvyklosti a obyčeje předků a občas nám otec dovolil ztlouct jej na nádvoří při výuce boje. S velikou pílí náš dobrý otec dohlížel na přednášení Písma svatého a naši výchovu ve víře - od té doby se říkává: "Umí otčenáš, jak když bičem mrská...".Obě mé sestry byly dány, dle dobrého zvyku, do klášterní výchovy, aby hrubý život na hradě v hraničních lesích nesetřel předčasně pel jejich mladosti. Nás s bratrem potom poslal na zkušenou a k panošské službě u dvora významných šlechticů. Jak je u nás v pohraničí zvykem, bratr Oto jel na výchovu do Němec a já do Čech. 

Jakub je jedním z těch, kteří si turnaj královny Elišky vymysleli, vdechli mu život a kteří na jeho vypiplání a hmotném zajištění nechali největší podíl své práce a úsilí. Ten který, když bylo potřeba, vymyslel a vyrobil vše, co turnaj potřeboval. Od prvních tribun přes konstrukce přístřechů k vybavení jedinců, a to nejen ve své vlastní družině. Konečně - do nedávné doby byl jeho stan využíván samotnou královnou při hostině. Jeho snem bylo vytvořit „Špernacké strojírny“, které by společnými silami produkovaly kvalitní a levné vybavení pro začátečníky, kteří se rozhodli s námi sdílet naši myšlenku prezentace historie. Snad každý z dlouhodobých členů projektu má něco, co od Kuby vzešlo nebo na čem se podílel a proto jsme mu všichni svým způsobem zavázáni a dlužni. A zároveň a díky tomu od nás vlastně nikdy tak úplně neodejde, i když svou postavu nechal projekt definitivně opustit. Jeho jméno ponese klání elitních těžkooděnných bojovníků.