sestra Kordula

  

Radegunda je jediný potomek pana Kazimíra Nemravy z Chudobína.
Chudobín se nachází nedaleko Olomouce. Postava jako taková je fiktivní, leč Nemravové jsou skutečně moji předci (matka mé matky) a jejich rod skutečně pochází z této oblasti - právě z Chudobína a sousedních Myslechovic.

  
Ještě za otcova života byla jeho přáteli, panem a paní z Posadowa, uvedena ke dvoru. Otcem byla dlouho vychovávána jako chlapec, což se projevilo na jejím poněkud nonkomforním chování. Na ženu své doby je totiž vzdorovitá a svéhlavá, ale protože je upřímná, přímočará a navíc se její povaha snoubí se umem získaným od matky, tedy poznávání lidské povahy, dostalo se jí cti být jednou z družiny dívek a paní naší královny.
Po smrti otce na zděděném panství propukly sedlácké rebelie, které potlačili až vojáci poslaní panem Bavorem III. ze Strakonic, pod vedením pana Františka z Šešovic.
Ten se na několik let ujal správcovství. Po jeho odchodu přijala ochranu domu pana de Merphins a usídlila se v Hradci, kde za peníze utržené z prodeje části panství pořídila prosperující hostinec s lazebnou. 

 

V následujících letech se rozhodla nejen definitivně opustit svoje statky, ale i světský život, vstoupila do kláštera dominikánek a přijala řeholi pod jménem sestra Kordula.
Své družiníky Idíka ze Švábenic s manželkou uvedla do služby k panu Smilovi z Nových Hradů, paní Dominika z Pasowar obdržela hostinec s lazebnou, komorná, tou dobou již dvorská vychovatelka, Terezka obdržela věnem vesnici Mladeč s tvzí, mlýnem a přilehlé polnosti a ostatní přilehlé statky převedla do majetku kláštera dominikánek s podmínkou, že sklizeň bude mleta výhradně v Mladečské mlýnici.
I ostatním služebným - pokud si službu nenašli sami, našla nové dobré pány.