Jitka z Dobeve
Iuditha de Dobew
Ve Francii umírá významný teolog Tomáš Akvinský, český král Přemysl Otakar II. je římskoněmeckým králem Rudolfem I. Habsburským obviněn z protiprávního držení Korutan, Štýrska, Rakous a Chebska a ze tvrze v Sudoměři se ozývá dětský pláč. Kronikáři psali rok 1274 a Čadku ze Sudoměře se narodila dcera Jitka. Čadek byl, pravda, trochu zklamaný, přeci jen by raději syna, leč těch mu Bůh nadělil až později. Jitka měla ještě dva bratry, Janka a Předvoje, kteří se vydali na církevní dráhu. Janek se stal farářem patrně ve vsi Paračově a působil také jako kanovník vyšehradský a vratislavský. Bratr jeho Předvoj se stal r. 1342 též kanovníkem vratislavským a r. 1346 děkanem pražským.
Čadek ze Sudoměře se nezřídka připomíná ve svědečné řadě na mnoha listinách, jsa služebníkem pána Viléma ze Strakonic (Čadek je mezi svědky uveden až na třetím místě za Alberou z Dobevi, jemuž náleželo druhé místo za Buškem ze Štěkně). Jitka tak vyrůstá v přítomnosti významných šlechticů. Toho jsou si rodiče samozřejmě vědomi a hledí Jitce předat veškeré znalosti týkající se panství a dvorských způsobů. Krom toho se Jitka věnuje šití a vyšívání a sama neumějíc číst, ráda si nechává od místního faráře předčítat z knih.
Roku 1289 se Jitčin otec rozhodl, že dceru provdá. Samozřejmě neopomněl sňatek využít k upevnění svého postavení a přízně s významnými šlechtickými rody na Strakonicku a Písecku. Jejím manželem se stal Albera z Dobeve. Nejstarší držitel Dobeve byl taktéž služebníkem pánů ze Strakonic. První nositel predikátu utvořeného na tvrzi ležící 6 km západně od Písku se jako svědek strakonických pánů objevoval v letech 1316-1321 a jako jediný sloužil oběma bratrům, Bavoru III. i Vilému ze Strakonic. Manželství Jitky a Albery bylo šťastné. Nedlouho po sňatku se jim narodil první syn, potom druhý a třetí. Jmenovali se Oldřich, Albera a Diviš.
V tomto čase se Jitka dostává do prostředí vysoké šlechty, neboť Vilém ze Strakonic, chtěje královně Alžbětě dokázati svou náklonnost, častokrát se účastnil královských kratochvílí. Jitka jako doprovod svého manžela nemůže chybět.
V roce 1321 se manželé stěhují do Petrovic. Tvrz Petrovice leží v malebné krajině severovýchodně od Strakonic. Jitka si Petrovice zamilovala a také zde dožila. Zemřela v létě r. 1342. Když Jitka zesnula a Albera sám v letech pokročil, odkázal bratřím píseckého kláštera plat ze vsi Petrovice, aby za Jitku sloužili zádušní mše. Záhy poté mizí z pramenů, vzdaluje se od strakonického dvora a odchází patrně do Ústí nad Lužnicí. Rozchod s prostředím bavorovického dvora patrně neproběhl ve zlém, protože všechny tři Alberovy syny nacházíme vedle Buška a Racka ze Štěkně jako svědky posledního pořízení Viléma ze Strakonic.
