Petrův příběh nezačíná slavně. Potloukal se hladový po ulicích a nikdo pořádně neví, kým byl, než se ho ujal mužský klášter Podlažický pri Chrudimi. Tam se mu dostalo ošetření, střechy nad hlavou a chudého, ale pravidelného jídla. Petr za to vypomáhal, kde se dalo. Sekal dříví do kuchyně, chodil do města, když bylo potřeba přinést nějaký těžký náklad, spravoval co bylo potřeba a staral se i o pár kusů klášterního dobytka a malou zeleninovou zahradu. 

 

Pravděpodobně by tu zůstal do smrti, ale přišla těžká doba a v klášteře bylo víc chudáků, než bylo možné uživit. A tak se paní Matylda, která klášter velmi podporovala, ujala několika z nich, mezi nimiž byl i Petr. Zase dostal práci, střechu nad hlavou a tentokráte o něco lepší pravidelné jídlo. 

 

Práce mu zůstala stejně rozmanitá, dělal, co bylo zrovna potřeba. Sekal dříví do kuchyně a pomáhal kuchařce Keruši. Pomáhal komorným, které si na něj co chvíli vymyslely nějaký úkol a když mu zbyl čas, zašel za zástupcem velitele zbrojných - Pavlem, aby vyzvěděl něco o boji. Tajně sní, že se jednoho dne stane také bojovníkem. Zatím ale bojuje především se špinavým nádobím a nošením faldistoria paní Matyldy.