Václavka se narodila jako poslední z dětí do měšťanské rodiny. Otec byl dvorní malíř sloužící Jindřichu z Lichtenburka a zvlášť dobře si s ním rozumněl. A tak když se naskytla příležitost, vynaložil otec Václavky veškeré úsilí, aby se se jeho nejmladší dcera mohla stát komornou paní Matyldy. 

 

Od malička bylo jasné, že Václavka zdědila talent po svém otci a v každé volné chvíli malovala. Nejprve klacíkem do hlíny, později vším, co alespoň trochu barvilo. Nejednou se vplížila otci do dílny, aby se potěšila ještě nedokončenými obrazy… jak sama své chování omlouvala. 

 

Než se však dostala do služby, poslali ji na několik let do kláštera, aby získala vzdělání, naučila se etiketě a všemu, co by mohla potřebovat ve službě. K paní Matyldě se přidala až mnoho let po smrti pana Jindřicha z Lichtenburka. Trochu za to může fakt, že na ni všichni vlivem nepříliš radostných událostí zapomněli. 

 

Václavka se snaží co nejlépe starat o svou paní a být jí co nejvíce k užitku. Protože užitek paní bývá také užitek komorné. A kdo ví, co všechno se jí podaří získat.