Martin z Bílé - první rytíř turnaje roku 1308. Slovy jeho milosti urozeného pána de Merphins: "První meč mého domu a  v rámci prestižního postavení našeho domu u dvora přejímáš důležité úkoly pro samotnou královnu. To myslím není málo." (To byla odpověď na žádost o nějaký stabilní úřad s doživotní rentou)

Narozen někdy v 80. letech 13. století na dvorci v Bílé jako syn urozené vdovy. Ta počala s Heinrichem Frauenlobem z Míšně právě v době, kdy byl tento básník u dvora Václava II (stejně jako ona). Svého syna uznal, protože nehrozilo žádné dělení jeho statků - měl stejně jen ty, co mu Václav II věnoval jako doživotní léno a co po jeho smrti přejdou (+1318) znova na panovníka. Protože nějaké prostředky měl, poslal svého syna na studia práva do Oxfordu se slovy "poezií se neuživíš, věř mi".

Do Anglie se dostává v roce 1299. Tehdy se král Edward I žení ve Francii s Markétou Francouzskou a kde se přidává na cestě do Anglie i Martin z Bílé (ve věku cca 16 let). Studuje na univerzitě v Oxfordu a pak se poflakuje u Edwardova dvora, což má nevýhodu prakticky jen v tom, že se spí zpravidla ve stanech, protože v roce 1303 vytáhl na odbojné Skoty. Účastní se obléhání Stirlingu. Roku 1305 byl vyslán do Francie, aby zjistil, co tam hledá William Wallace. Po návratu a Williamově zajetí se účastní šarvátek se Skoty. Nesouhlasí s popravou WW a tak se ještě před ní uchyluje na dvůr Edwarda, prince z Walesu, ale proti Robertu Bruceovi táhne. Účastní se obléháníá Kildrummy v roce 1305 a bitvy u Methven 1306, kde je zraněn a vrací se ke dvoru prince z Walesu, když tu v roce 1307 Edward I umírá.

Edward II, u jehož dvora právě je, se stává králem. Edward II byl vzhledově i fyzicky podobný svému otci, ale neměl jeho ctižádost. Jeho hlavním zájmem byla zábava, i když se také zajímal o atletiku a mechaniku. Byl známý tím, že podporoval univerzitní vzdělanost, ignoroval nejvyšší zemskou šlechtu a podporoval své oblíbence z nižších vrstev. To vše hrálo do karet Martinovi, ale stal se brzy mezi vyšší šlechtou terčem ústrků . Aby jim předešel (a ze stesku po domově, nebyl tam skoro 10 let) se chápe příležitosti a cestuje v roce 1307 ke dvoru Filipa IV Francouzského s delegací, co má dojednat sňatek s Isabelou Francouzskou. To se také stane 25. ledna 1308 , ale Martin už se do Anglie nevrací. U dvora se však také nezdrží dlouho, proslýchá se, že manželství Edwarda II a Isabely od počátku neklape, tak považuje za rozumnější odklidit se Filipovi IV. z dohledu.

Nalezne dobrou společnost u rodu de Merphins a společně s jeho vazalem de Tusson se jako jeho průvodce vrací do čech na dvůr Elišky Rejčky.

Mezi lety 1309 a 1313 se zdržuje ve svých domovských Čechách u dvora královny Elišky Rejčky. Podniká však také cesty s diplomatickými záměry, např. na jaře roku 1312 se ocitá v doprovodu Jana z Dražic na koncilu ve Vienně.

Na konci roku 1313 je Martin pozván opět do Anglie svým tamním patronem Walterem de Stapledon a jeho bratrem Sirem Richard Stapeldonem. První z bratrů je biskupem z Exeteru a velkým znalcem kanonického práva a má v plánu založit v Oxfordu malou kolej. Jeho bratr je pak soudcem královského soudního dvora. Kolej je skutečně založena, nazývá se Stapeldon Hall. Martin se však dlouho nezdrží, neboť je opět povolán do služeb Edwarda II, který hodlá udržet hrad Stirling. V červnu tedy bojuje u Bannockburnu a jako člen královy ochranky také uniká po katasrofálně prohrané bitvě.