Adalbert

 

Adalbertus, baccalaureus musicae, scriptor et musicus curialis - Adalbert, bakalář hudby, dvorní písař a hudebník.

Otcem Adalberta je Magister Fagildo, obchodník ze Španělska. Někdy v druhé polovině 13. století se na Starém městě zamiloval se do místní dívky. Brzy nastaly jisté okolnosti, které donutily Fagilda usadit se. Živí se jako lékárník a obchodník - nadále pokračuje s dovozem surovin ze své domoviny, které zde prodává. Sní, zatím marně, o právu na bezcelní dovoz… čehokoliv. 

Adalbert je třetím synem. Na rozdíl od svých bratří, věnujících se obchodu, je spíše filosofem a umělcem. Otec mu bakalářské zajistil vzdělání v domovské zemi na univerzitě v Salamance. Adalbert uchytil na dvorském životě, kde se jednak nabízí potenciální obchodní příležitosti, druhak - na dvoře jsou peníze a možná sláva pro umělce. Možná časem i nějaký dobře placený úřad.

Krátce po dokončení studia a návratu do rodných Čech se mu podařilo získat zaměstnání u pana Jiřího z Rabštejna, kde slouží jako písař, učitel, posel či hudebník tak, jak je zrovna třeba. Brzy si jej začali na tyto služby najímat i jiní páni, dle potřeby tedy vyučuje přednes, radí se skládáním poezie, doprovází pánovu báseň hudebním podkresem či burcuje turnajové bojovníky hrou na buben.

Jelikož se ukázalo, že všestrannost je dovednost dobře placená, postupně investuje vydělané peníze - krom nutného reprezentativního oblečení - také do různých hudebních nástrojů. Tak si k citole přibírá flétnu, maurskou loutnu či buisine. Turnajové fanfáry jsou dobře placené.

Adalbert umí číst a psát, hovoří latinsky, španělsky, česky, základně arabsky.

 

 

Reálie, ze kterých postava vychází

Poznámka - níže uvedený text jsou neúplné reálie poskládané z mnoha, často neakademických, sekundárních zdrojů. Prosím berte níže uvedené informace s rezervou, mohou být nesprávné a rozhodně nejsou kompletní. 

 Studium

Univerzita v Salamance byla datuje svůj počátek k roku 1134, začínala jako katedrální škola - zaměřovala se však spíše na právo, než na obvyklou teologii. Založení univerzity bylo stvrzeno králem Alfonsem IX. roku 1218.  Je považována za nejstarší univerzitu na území dnešního Španělska. Roku 1254 dostala od papeže Alexandra IV., spolu s univerzitou v Boloni, Paříži a Oxfordu, status General School. Potvrdil tedy její status univerzity a všeobecné uznání titulů na ni získaných (což je důležité v tom kontextu, že univerzita byla byla nejprve stvrzená králem, tedy de facto státně, nikoliv církevně). Od začátku se na univerzitě vyučovalo především právo, dále gramatika, filosofie a fyzika.

Roku 1263 král Alfonso X. vydává Siete Partidas, první zákonnou kodifikaci školství svého druhu v Evropě. Mimo jiné je v ní stanoveno placení učitelů státem. Na ostatních univerzitách platily učitele přímo studenti, nebo církev.

Tohoto roku také mezi vyučované předměty přidává, jako první univerzita v Evropě, hudbu (některé zdroje datují výuku hudby od roku 1252).

 Vzorové postavy

Níže jsou uvedeny některé reálné postavy, které jsou vzorem pro personu Adalberta. Pointou je doložit archetyp postavy vzdělaného, neurozeného úředníka - hudebníka. Cílem není ani úplný výčet těchto postav, ani kompletní popis jejich života - což často ani není možné, jelikož o jejich životě je známo jen velmi málo informací, pokud vůbec nějaké.

 Lékárníci
Pro 13. stol. existují doklady o lékárnících jen z Prahy. Mezi prvními známými jsou z roku 1275 Conradus, apotecarius Pragensis, pražský měšťan; roku 1287 Magister Baudinus de Arecio; roku 1296 Conradus dictus Riczhardus apotecarius – vesměs to byli cizinci. Ve Starém Městě pratžském působili od sklonku 13. stol. vždy nejméně 2 – 3 lékárníci současně. Mimo prahu je 1320-22 doložen lékárník v litoměřicích a dva souběžně v Brně - 1442-46 Johannes apothecarius a 1344-55 Bartholomeus apothecarius.

 Cizinci ve dvorských službách

Jindřich z Isernie, Ital, 70. léta 13. století, notář u Přemysla Otakara II. 

Heinrich von Meissen - Jindřích z Míšně, minnesanger, II. pol 13. století, sloužil u Václava II. Pravděpodobně neurozeného původu.

Heinrich von Freiberg - Jindřich z Freiberka (Friberka), působil koncem 13. století. Někdy po roce 1280 vytvořil ve východních Čechách pro Raimunda z Lichtenburka dokončení slavného milostného eposu Gottfrieda von Straßburg o Tristanovi a Isoldě. Jeho části využil pro české zpracování látky neznámý český básník v poslední třetině 14. století. Nepodařilo se mi zjistit zda byl, či nebyl urozeného původu.

Heinrich von Meissen - Jindřich z Míšně, zvaný Frauenlob (1250/60 - 1318). Roku 1292 napsal báseň Václavovo pasování v Opoli. Sloužil na královském dvoře v Praze, nebyl urozeného původu.

A samozřejmě Guillame de Machaut (1300-1377), klerik a od roku 1323 úředník na dvoře Jana Lucemburského. Ani on nebyl urozeného původu a značnou část své kariéry měl příjmy z cíkrevního úřadu, později emeritního. což mu umožňovalo naplno se věnovat komponování.

 Konrad von Wuerzburg, 13. století, měšťan a minnesanger.