Alonso Ponce de León, vyslancův společník, medik a učenec

Alonso má 22 let, narodil se léta páně 1290 v městě Zamora, jako pátý syn bohatého člena královského rodu Fernanda Peréz Ponce de León. Jméno dostal na paměť svého dědečka Alonsa Peréze de Guzmán, řečeného Dobrý. Otec mu zemřel v útlém věku, vyrůstal tedy na dvoře pod dohledem blízké rodiny. Nebyl vychován jako rytíř a rodina mu určila duchovní dráhu. Dostalo se mu vzdělání ve svobodných uměních a roku 1305 byl vyslán studovat na univerzitu v Toledu, kterou úspěšně zakončil bakalářským titulem z medicíny. 

Když dokončil první úsek studia, dospěl k závěru, že život učence je možná dobrý pro neurozeného syna služebné, ale ne potomka rodu Ponce de León. Proto univerzitu opustil a dal se do služeb svého slavného děda Alonsa Peréze de Guzmán v Gaucínu na hranicích s Granadou. Život na hranicích byl plný šarvátek i větších střetů, kde se mladý student rychle ostřílel v umění boje i ošetřování zraněných. V řadách ozbrojeného doprovodu dona Guzmána Dobrého se zúčastnil bojů o Gibraltar, kde si vysloužil rytířský titul za rozprášení zadního voje marockého sultána. Alonso bojoval bok po boku spolu s donem Iňigem Díaz de Haro a don de Haro se také stal svědkem Alonsova pasování. Později Alonsovi jeho děd udělil právo užívat celý erb královského rodu Ponce de León. Alonso nicméně nezískal žádné léno, se kterým by mohl své jméno spojit. 

Krátce po vítězství u Gibraltaru umírá Guzmán Dobrý v Gaucínu v boji s marinidskými vojáky. Po smrti mocného příbuzného a patrona vznikly třenice o dělení rodinného majetku a Alonso se vydává coby nemajetný rytíř vykonat pouť do Compostely za spásu nesmrtelné duše svého patrona. Zde se znovu setkává s donem de Haro a dozvídá se o jeho budoucích cestách na dvory evropských panovníků. Nabídl donu de Haro svou společnost a pan de Haro s radostí tuto nabídku přijal. Alonso se kromě medicíny a válčení už od svých studentských let také věnuje hudbě a jeho studovaný, uštěpačný humor je vítaným zpestřením na dlouhých cestách.