Svatý Jiří - patron rytířů

Sv. Jiří (Georgius) žil ve 3. století a zemřel mučednickou smrtí roku 303. Pocházel ze šlechtického rodu v Kappadocii. Jeho otec také zemřel mučednickou smrtí. Jiří se stal v souladu s tradicí vojákem, ale přidržel se Boha a byl velmi zbožným. Pro své schopnosti se stal brzy vysokým velícím důstojníkem.

Podle legendy jednou přijel do města Silene v Lybii, kde měli velký močál nebo jezero. Zde se v té době se usadil velký drak, který otrávil celou zemi a nikdo se mu nedokázal postavit. Lidé mu proto ze strachu obětovali své ovce a později mu byli nuceni obětovat i svou mládež. Aby utišil nepokoje, byl místní král nucen vyhlásit nařízení, že o dalších obětech, ať urozených či neurozených, bude rozhodovat los. Nakonec padl los i na jedinou dceru krále. Král dal tedy svou dceru doprovodit k jezeru a všichni se s ní již v duchu loučili, protože věděli jaký strašný konec ji čeká. Když tak princezna sama čekala na svou smrt, projížděl kolem svatý Jiří na koni a poté co ji spatřil plačící a nešťastnou, ptal se co se jí stalo a zda by jí mohl pomoci. Na to mu princezna vše vypověděla a zapřísahala ho, aby prchl a zachránil si tak život, protože draka nemůže nikdo přemoci. Jiří se nezalekl a s pomocí Boží se drakovi na místě postavil. Poté, co se přežehnal křížem, zaútočil na draka svým kopím, aby ho po lítém boji srazil zraněného k zemi (v jiné verzi se uvádí, že draka v boji zabil). Jiří požádal princeznu o její hedvábný pás a ten drakovi navlékl kolem krku a jako krotké zvíře ho pak dovedl až do města. Pokořený drak se zázrakem z divoké šelmy náhle změnil v krotkého beránka. Triumfální návrat Jiřího, který přivezl nezraněnou princeznu a vedl si na hedvábném pásu krotkého draka vyvolal ve městě nejprve údiv a pak nadšení. Na udivené dotazy, jak dokázal přemoci tak strašlivou šelmu odpovídal Jiří, že po jeho boku stojí Bůh, který provází a vždy ochraňuje své věrné. Na tato slova o po těchto důkazech se všichni včetně krále dali pokřtít. Poté Jiří draka zabil (v jiné verzi se již o drakovi nemluví). Král dal vystavět kostel, zasvěcený Panně Marii a Svatému Jiří, u nějž za nedlouho vytryskl pramen živé vody. Kdo z nemocných se jí napil, ten se uzdravil. Cenné dary, které Jiří od krále dostal rozdal ihned chudým a potřebným. Králi dal uzákonit čtyři povinnosti: udržovat kostely, ctít kněze, naslouchat bohoslužbám a soucítit s chudými a ubohými. Nato políbil krále a odešel.

V té době vládl císař Dioklecián, který převelice a krutě pronásledoval křesťany. Každý měsíc dal umučit tisíce křesťanů, kteří padli do rukou jeho vojáků. Vyvolal děs tak velký, že mnozí opouštěli Krista a vraceli se raději nazpět ke starým bohům. Toto pronásledování a zříkání se víry tak rozesmutnilo Jiřího, že se rozhodl rozdat chudým všechen svůj majetek a vzít na sebe mnišský šat. Vstupoval do pohanských chrámů, aby hlásal slovo Boží a popřel sílu starých bohů. Místodržící Dacián si ho dal předvést a ptal se ho kdo je a kde v sobě bere tu odvahu a sílu stavět se císaři a římským bohům. Jiří odpověděl, že je rytířem z Kappadokie, který opustil všechen svůj majetek, aby dosáhl Boha a nebe. Místodržící se Jiřímu vysmál a řekl mu, že mu rád dopřeje mučednickou smrt, aby ostatní viděli, jak je jeho Bůh slabý. Pak ho dal veřejně bít železnými holemi, až mu polámal kosti a způsobil strašlivá zranění. Jiří však nezemřel, protože se mu v noci v jeho cele zjevil Kristus, který ho utěšoval. To Jiřímu dodalo nové odvahy a rány ho přestaly bolet. Místodržící dosud doufal, že Jiřího zlomí a ten se ze strachu zřekne svého Boha, když však viděl, že je to marné, rozhodl se ho otrávit. Dal si zavolat chrámového kněze znalého jedů a přikázal mu namíchat do vína jed a podat to Jiřímu. Jiří však jenom přežehnal pohár křížem a vypil ho, aniž by mu jed ublížil. Chrámový kněz tedy připravil ještě silnější jed a když ani ten Jiřímu opět neublížil, vrhl se mu k nohám a prosil ho, aby z něho učinil křesťana. Daciána to velmi rozezlilo a namístě kněze zabil. Jiřímu dal na hrdlo zavěsit těžký kámen a jeho tělo dal drásat velkým kolem, na němž byly připevněny hřeby. Pak ho přikázali uvrhnout do kádě s nehašeným vápnem. Jiří však byl pod ochranou Krista a tak mu mučení nijak neublížilo. Dacián se proto rozhodl Jiřího přemluvit milými slovy, sliboval mu bohatství a výsady, když se zřekne svého Boha, vrátí se k římským bohům a bude jim veřejně obětovat. K jeho překvapení Jiří přijal a slíbil se zřekne před celým městem svého Boha a bude veřejně přede všemi obětovat bohům římským. Dacián proto dal svolal všechny obyvatele města do chrámu, aby byli přítomni oběti a pokoření křesťanství. Když se všichni shromáždili v chrámu, poklekl Jiří jakoby chtěl uctívat modly, ale na místo toho se začal hlasitě modlit k Bohu, aby zničil tento chrám i modly v něm, aby tak jasně ukázal svou moc. Na jeho prosbu z nebe sestoupil oheň, který spálil chrám, modly i chrámové kněze. Na to se země otevřela a pozřela všechen popel. Jiří byl předveden před rozlíceného Daciána, který se na Jiří obořil, že byl podveden. Jiří mu však klidně odpověděl, ať jen jde Dacián s ním, že ho uvidí obětovat. Místodržící obvinil Jiřího z toho, že mu chce přivodit stejný konec, jako přivodil chrámu i modlám. Na to se mu Jiří vysmál, že jeho víra asi není moc silná, když pochybuje, že by ho snad jeho římští bohové neochránili před Bohem křesťanů, které se nebojí pronásledovat a mučit. Na tato slova se Jiřího zastala i Daciánova žena, která svému choti ostře vytýkala jeho pronásledování křesťanů. Nakonec sama požádala Jiřího, aby jí pomohl stát se křesťankou. Rozzuřený Dacián se na svou ženu vrhl a ubil ji k smrti. Ona umíraje prosila Jiřího, aby ji pokřtil než zemře a on jí odpověděl, aby se nebála, že je pro svou upřímnou víru pokřtěna svou prolitou krví. Protože umíraje chválila Boha, odešla rovnou do nebe. (Podle jiné verze byla spolu s Jiřím veřejně sťata před branami města).

Následující den vynesl Dacián nad Jiřím rozsudek smrti. Na jeho příkaz byl Jiří vyveden z města, kde mu měla být před hradbami sťata hlava. Před smrtí prosil Jiří Boha, aby každý, kdo se bude spravedlivě dovolávat jeho pomoci, dosáhl splnění své prosby. Jen co svou modlitbu dokončil, ozval se z nebe hlas, že jeho přání bude vyslyšeno. Jiří byl na Daciánův příkaz veřejně sťat před branami města Lyddy - Diospolis. Když se po popravě navracel Dacián do města, padl na něho i jeho služebníky z nebes oheň, který všechny na místě zahubil.

Pro rychlou orientaci mezi světci podle jejich atributů doporučuji:
Pfleiderer R. Atributy světců, 2. vyd., Praha: Unicornis, 1998, 125s.