Řád Německých rytířů

Název řádu

Bratři německého řádu Panny Marie Jeruzalémské, Ordo Teutonicus, Ordo Teutonicum, Ordo equitum Teutonicorum, Ordo Equester Teutonicorum hospitalis Sanctae Mariae, Deutscher Ritterorden, Deutschherren, Deutscher Orden, Deutscherherren, Ordo Fratrum Domus Hospitalis Sanctae Mariae Teutonicorum in Jerusalem, Orden der Brüder des Spitals Sankt Mariens der Deutschen zu Jerusalem, Brüder des Deutschen Ordens, Sankt Mariens zu Jerusalem, Brüder vom Deutscher Haus Sankt Mariens in Jerusalem, Deutscher Orden Sankt Mariens zu Jerusalem, Řád bratří od Německého domu Panny Marie v Jeruzalémě

Zkratka názvu

O. Teut., O. T.

Znak

Ve stříbrném štítě černý heroldský kříž

Heslo řádu

„HEILEN UND HELFEN“ (Léčit a pomáhat)

Řehole

Sv. Augustina, upravená ve vojenských záležitostech podle templářů, ve špitálnictví podle johanitů a doplněná některými prvky řádového života cisterciáků a dominikánů.

Charakteristika řádu

Původně řád zaměřen na péči o nemocné a strádající poutníky z německých zemí, od konce 90. let 12. stol. i na boj s pohany. Po zániku řádového státu po roce 1525 se jeho funkce začíná zužovat na práci v duchovní správě a špitálnictví. Vojensky se řád výrazně projevil ještě v bojích proti Turkům.

Dnes se řád zaměřuje na charitativní službu zmírňováním duchovní i hmotné bídy, na péči o nemocné, staré, opuštěné, na kněžskou pastorační službu na inkorporovaných farách.

Organizace řádu

Původně se řád dělil na rytíře – nutná šlechtická krev, na kněze a sloužící bratry. Profesní rytíři (z nich voleni komtuři, zemští mistři, velmistr) skládali dočasné a později i věčné sliby poslušnosti, chudoby a čistoty a žili jako celibaterní laikové. Kněží spravovali inkorporované fary a duchovně vedli špitály, popřípadě prováděli misijní činnost. Služební bratři se účastnili boj, pečovali o rytíře, jejich zbroj i koně. Řádové špitály vedli převorové či rektoři. Postupem doby se vytvořila ženská větev řádu, jejíž náplní byly charitativní úkoly.

Základní vojenskou i hospodářskou jednotkou byla komenda, tj. řádový dům v čele s komturem. Komenda byla domovem pro bojeschopné rytíře, útulek pro veterány, poskytovala přístřeší poutníkům a ve špitálech ošetření nemocným.

Sdružením jednotlivých komend vzniká řádová provincie, zv. bailliva, jež je vedena zemským komturem. Výjimkou byly tři provincie v čele se zemským mistrem: Prusko, Německo, Livonsko. Poradním orgánem zemského mistra nebo zemského komtura byla provincionální kapitula.

Nejvyšším orgánem řádu byla generální kapitula (volila velmistra – na doživotí). Konala se zpravidla jednou ročně. Od roku 1226 byl velmistr řádu také říšským knížetem, vládl v Prusku a Livonsku jako absolutistický panovník a podléhal pouze papeži.

Řádová vláda je tvořena:

• velkokomturem (vztahy řádu se světem)
• špitálníkem (špitální a charitativní činnost)
• maršálem (odpovědnost za vojsko)
• trapierem (hospodářská prosperita držav a zásobování vojska)
• treslerem (finance, vybírání nájmů a cel, opatrování řádového pokladu)
  

Vznik řádu

Řád vznikl v Jeruzalémě jako jakási „frakce“ německy mluvícího rytířstva uvnitř johanitů (řád sv. Jana Jeruzalémského). Tato skupina se usadila při kapli Panny Marie a kolem r. 1127 tu vzniká dům a špitální bratrstvo pro potřeby nemocných a strádajících poutníků z německých zemí. R. 1143 podřídil papež Celestin II. tento špitál johanitům. Roku 1190 vzal špitál pod ochranu vévoda Friedrich V. Švábský. Nemocnice byla pojmenována Špitál Panny Marie Němců v Jeruzalémě (Hospitale sanctae Mariae Theutonicorum in Jerusalem). Po dobytí Akkonu r. 1191 si zde bratrstvo postavilo dům a kostel Panny Marie. Špitál vzal pod ochranu bulou ze dne 6. 2. 1191 papež Klement III. jako Domus hospitalis Sanctae Mariae Teutonicorum in Ierusalem (či Domus Alemanorum Hospitale Sanctae Mariae Teutonicorum).

Na shromáždění v akkonském sídle templářů dne 5. 3. 1198 bylo rozhodnuto o přijetí řehole sv. Augustina dle johanitů pro duchovní bratry starající se o nemocné, zatímco rytíři laici se budou organizovat a řídit řeholí templářů. Tím byla dokončena přeměna špitálního bratrstva v samostatný rytířský řád. Toto rozhodnutí řádu potvrdil papež Innocenc III. dne 19. 2. 1199 bulou Sacrosancta Romana ecclesia.

Komendy řádu se začínají šířit po Evropě (Itálie 1219, Francie 1228, Rakousko 1199, Čechy 1204).

Roku 1210 přestal nejvyšší představitel řádu užívat titulu mistra a nahradil ho titulem velmistr.

Roku 1211 je řád požádán Konrádem I., údělným knížetem mazovským a kujavským o pomoc v boji proti pohanům, kteří ohrožovali jeho teritorium.

Roku 1226 vydává v Rimini císař Friedrich II. zlatou bulu, kterou zaručuje řádu právo na nově získaná území.

Roku 1230 potvrzuje Konrád I., že řád si na věčné časy smí ponechat území vydobytá na pohanských Prusech.

Řád tak za podpory německých i českých panovníků rozšiřuje svá území i vliv. Poté, co velmistr von Salza po roce 1230 shledal nemožnost možnosti většího prosazení se řádu ve Svaté zemi, zaměřuje se pozornost velmistrů i řádu na vybudování řádového státu v Pobaltí, tzv. Terra Mariana.

Růstu řádového státu učinila konec bitva u Tannenbergu (Grunwaldu) 15. 7. 1410, kde byl řád poražen polským králem Vladislavem.

Definitivní konec pro řádový stát znamenala reformace: r. 1525 velmistr řádu Albrecht von Brandenburg - Ansbach konvertoval k protestantismu a sekularizoval řádový stát, do jehož čela se postavil jako vévoda pruský pod suverenitou polské koruny.

Řádoví světci

Patrony Řádu Německých rytířů jsou Panna Maria, sv. Jiří, sv. Alžběta Durynská, sv. Dorota z Montau.

Významné domy v českých zemích

Do Čech řád přichází někdy kolem r. 1200. Zprvu se usadili ve staré německé osadě s kostelem sv. Petra Na Poříčí před hradbami Starého Města pražského a zřídili tu špitál a komendu.

Roku 1233 přenesl řád své sídlo od sv. Petra ke kostelu sv. Benedikta na Starém Městě – i zde byla postavena komenda. Před rokem 1251 pak byla založena malá komenda v Hradci nad Labem (Hradec Králové).

Stav řádových komend k roku 1350

Slavkov (1222), Chomutov s hradem Blatno (1252), Drobovice (1242), Jindřichův Hradec (1255), Řepín, Hoštěradice a Opava, Plzeň (1322), Německý Brod, Bílina (1256), Osová Bytíška a Moravský Krumlov, Býčkovice, Miletín (po 1241), Praha (kolem 1200), Polná a Hrotovice, Hradec Králové (před 1251), Křenovice a Deblín.

Roku 1621 je přikoupen Bruntál s Andělskou Horou a Vrbnem, v roce 1696 Bouzov a roku 1707 Dolní Dlouhá Loučka.

Literatura :

• Adam, P.: Němečtí rytíři. Svitavy 1998.
• Armstrongová, K.: Jeruzalém. Praha 1999.
• Bradford, E.: Řádoví rytíři. Praha 1996.
• Bridge, A.: Křížové výpravy. Praha 1995.
• Buben, M. M.: Encyklopedie řádů a kongregací v českých zemích. Díl I. Řády rytířské a křížovníci. Praha 2002.
• Duggan, A.: Křižácké výpravy. Praha 1973.
• Hrochovi, V. a M.: Křižáci ve Svaté zemi. Praha 1996.
• Jan, L. – Skřivánek, F.: Němečtí rytíři v českých zemích. Praha 1997.
• Jan, L.: Bratři špitálu Panny Marie v českých zemích 1204 – 1411. Tišnov 1995.
• Jirásko, L.: Církevní řády a kongregace v zemích českých. Praha 1991.
• Kadlec, J.: Dějiny katolické církve. Díl II. Olomouc 1993.
• Kadlec, J.: Přehled českých církevních dějin. Praha 1991.
• Katalog moravských biskupů, arcibiskupů a kapitul staré i nové doby. Olomouc 1977.
• Spurný, F.: Sovinec. Ostrava 1964.


• Více v: Buben 2002, s. 95, 206 – 213.