Komenda řádu německých rytířů v Hradci Králové ve středověku

Profesorovi Liborovi Janovi k životnímu jubileu

 

Dějiny bratří špitálu Panny Marie Němců v Jeruzalémě a českých zemí se protnuly na přelomu 12. a 13. století, kdy vznikla komenda v Praze, a v průběhu půlstoletí se výhonky řádu rozšířily do dalších míst Čech a Moravy. Již v roce 1233 byla dokonce konstituována českomoravská bailie (řádová provincie) jako samostatná správní jednotka. Byl to právě Libor Jan, kdo výrazně přispěl (spolu s okruhem dalších badatelů) k obnově zájmu o historii českomoravské provincie německých rytířů, netěšící se před rokem 1989 velké popularitě. Přes veškerý přínos této badatelské skupiny však zůstaly stranou dějiny komendy v Hradci Králové, jíž tak naposledy ve 30. letech 20. století věnoval soustředěnější pozornost královéhradecký historik Ludvík Domečka, takže ještě po dvaceti letech konstatoval Marian Tumler, že se o historii řádu v Hradci Králové ví jen málo. S ohledem na čas, který od té doby uplynul, má tedy smysl zaměřit na dějiny královéhradecké komendy se znovu a provést jakousi badatelskou inventuru ve vazbě na aktuální stav poznání.

První otázkou je samotný vznik řádového domu v Hradci Králové. O této komendě zcela pomlčel Johannes Voigt a i na církevní dějiny města přednostně zaměřený Jeroným Jan Solař konstatoval, že první písemná zmínka o německých rytířích v Hradci Králové pochází z roku 1362. Václav Vladivoj Tomek se pak časové specifikaci zcela vyhnul. Ludvík Domečka se ve své stati odvolával na to, že literatura někdy klade vznik špitálnického domu v Hradci Králové do roku 1270, obratem však upozornil, že se tak děje bez pramenných dokladů. On sám pak soudil, že k usazení křížovníků ve městě došlo ve 2. polovině 13. století, a to s odkazem na nedatovaný formulář krále Václava II., který podle zmínky o zesnulé panovníkově matce kladl mezi léta 1285–1305. Domečka ve své době ještě neznal listinu z 2. října 1251, kterou moravský markrabě Přemysl Otakar, syn krále Václava I., potvrdil řádu zisky na Královéhradecku od dvou hradeckých měšťanů, bratrů Heřmana a Konráda. Pokud bylo Domečkovo tápání pochopitelné, naopak překvapí, že ani otištění Přemyslovy listiny ve čtvrtém svazku českého kodexu nevneslo do literatury jasné světlo. Zatímco Jitka Balatková opatrně konstatovala, že němečtí špitálníci do Hradce Králové přišli již před rokem 1251, Pavel Bělina stejně obecně usoudil, že se křížovníci usadili na Hradecku kolem roku 1241, na druhou stranu podle jeho mínění až donace z roku 1251 podnítila řádové představené k založení komendy v Hradci Králové. Podle Miroslava Richtera a Víta Vokolka byl řádový dům v Hradci Králové založen brzy po polovině 13. století, naopak Jaromír Mikulka uvedl velmi obecně, že počátky zdejší komendy spadají snad do vlády Václava I. či Přemysla Otakara II. Zjevný nesoulad odráží i aktuální knižní syntézy. Zatímco v nedávném shrnutí dějin východních Čech stojí, že dům německých rytířů v Hradci Králové vznikl ve 2. polovině 13. století, snad za Přemysla Otakara II., přičemž první zmínkou o komendě je donace krále Václava II. z roku 1290, v posledním monografickém zpracování dějin města je jako první zmínka o komendě uveden rok 1251 s neurčitou zmínkou o tom, že k jejímu založení došlo po usazení minoritů, tedy po 30. letech 13. století.

Listina markraběte Přemysla z října 1251 je bezpochyby první písemnou zmínkou o vztahu německých rytířů k Hradci Králové. Pravdou však také je, že dokument hovoří toliko obecně o bratřích domu Panny Marie Němců či o špitále řečených bratří z Hradce. Soudím ale, že není třeba se spolu s Pavlem Bělinou domnívat, že by to byla až donace bratří Heřmana a Konráda, respektive její konfirmace Přemyslem Otakarem, co vedlo k příchodu křížovníků do města. Přítomnost německých rytířů v Hradci Králové nelze klást před rok 1241, jak lze soudit ze dvou listin krále Václava I. z přelomu 30. a 40. let 13. století. Tou první je Václavova konfirmace statků řádu v českých zemích z 12. května 1237 a jakákoliv zmínka o Hradci Králové tu chybí. Druhou indicií je pak listina téhož panovníka z 19. října 1241. Václav I. tehdy při pobytu v minoritském klášteře v Hradci Králové stvrdil odkaz Domaslavy z Miletína ve prospěch bratří špitálu Panny Marie, zastoupeným zemským komturem Ludvíkem. Na Královéhradecku tak řád získal vsi Sadová a Máslojedy. Skutečnost, že v listině figuruje jen zemský komtur, ilustruje nejen jeho výsadní postavení v hierarchii řádových struktur, ale i zázemí německých rytířů v regionu. Konfirmace donace vdovy Domaslavy je chápána jako podnět ke vzniku komendy v Miletíně, rok poté pak založil Jan z Polné komendu v Drobovicích u Čáslavi a před rokem 1256 přibyli špitálníci do Německého Brodu za podpory Smila z Lichtenburka. Usazení německých rytířů v Hradci Králové kolem roku 1251 tak doplnilo řádovou síť na východě Čech a zároveň byla vyvážena skutečnost, že se křížovníci vzdali v roce 1233 za finanční náhradu majetků v Humpolci a na řece Jihlavě ve prospěch želivských premonstrátů. Fakt, že se zástupce královéhradecké komendy neobjevuje v letech 1269/1270 a 1332 ve výčtu komturů česko-moravské řádové provincie, není nutno brát jako zpochybnění existence tohoto domu, neboť zde nejsou výslovně uvedení ani jiní představení, například z Miletína (1269/1270, 1332) či Brodu (1332). Nelze vyloučit, že reprezentant královéhradecké komendy se skrývá mezi nejmenovanými hodnostáři, je také možné, že na provinciální kapitule chyběl.   

Křížovníci se usadili na Pražském předměstí severně od Hradce Králové na mírném návrší na levém břehu ramene Labe při farním kostele sv. Jakuba a špitálu s kaplí sv. Alžběty, o kterém se patrně mluví v listině z roku 1251. Ludvík Domečka předpokládal, že donátorem pozemků, na nichž se špitálníci usadili, byl některý z českých králů. Jaromír Mikulka za pravděpodobného dárce pokládal Václava I., což lze opřít o listinu z roku 1251, v níž markrabě Přemysl odkazuje na dary svého otce i dalších urozených mužů a žen. To by odpovídalo známé skutečnosti, že německý řád pronikal do českých zemí díky podpoře českých panovníků i šlechty. Nevíme, kdy získal řádový dům v Hradci status komendy, ani kdy byl zdejším špitálníkům inkorporován farní kostel sv. Jakuba, podle dikce Přemyslovy listiny však není pochyb, že prvotním centrem německých rytířů v Hradci Králové byl právě onen špitál, který se znovu objevuje v nedatovaném formuláři na jméno krále Václava II. Opomineme-li působení mendikantských řádů, které se ve městě usadily ještě před německými rytíři, počátky organizované dobročinnosti v Hradci Králové jsou spojeny právě s německými křížovníky. Další (již městské) špitály vznikly až v průběhu 14. století. Svatoalžbětinské patrocinium špitální kaple je další indicií směřující k řádu, jelikož ve zdejším prostředí patřilo toto zasvěcení k oblíbeným, oltář téže světice se nacházel například ve Slavkově. Němečtí rytíři vedle toho drželi ještě patronátní právo k farnímu kostelu v obci Světí u Hradce Králové. Ludvík Domečka s odkazem na dílo Karla Josefa Bienera z Bienenberka přiřkl německým rytířům také duchovní správu kostela sv. Ducha. Indicii spatřoval v listině krále Jana Lucemburského z 15. června 1345, potvrzující založení nového městského špitálu s kostelem sv. Anny, a především ve zde stojícím upozornění, že křížovníci ani jiní řeholníci si nemají osobovat právo na tento špitál. Už Josef Kurka přitom správně uvedl, že práva ke kostelu sv. Ducha patřila zeměpánovi, a třebaže je doloženo, že patronát jakéhosi farního kostela v Hradci Králové byl králem Janem dočasně mezi lety 1325–1331 postoupen sedleckým cisterciákům, nevíme, o jaký kostel se konkrétně jednalo (kromě předmětného kostela sv. Ducha a křížovnického sv. Jakuba byly ve městě a okolí ještě další farní kostely), a především neznáme prameny, které by svědčily o podobném aktu ve prospěch německých rytířů. Daná pasáž je spíše, než svědectvím o nárocích královéhradeckých německých rytířů ke kostelu sv. Ducha, dokladem o kompetenčních sporech a konkurenci mezi místním klérem, ať v dobách minulých či do budoucna předpokládaných.

O vztahu německých rytířů ke kostelům v Hradci Králové informují pro 2. polovinu 14. a 1. desetiletí 15. století úřední prameny církevní provenience, rejstříky papežských desátků a především konfirmační knihy pražského arcibiskupství. Z nich víme, že 2. února 1361 byl hradeckým plebánem Janem uveden ke kostelu sv. Jakuba na předměstí bratr Jindřich z řádu německých křížovníků, a to na základě prezentace bratra Konráda, faráře pražského kostela sv. Benedikta, který tak učinil jménem provinciála řádu Rudolfa. Další záznam pochází z 6. dubna 1364. Tehdy byl k témuž kostelu uveden hradeckým farářem od kostela sv. Martina řádový bratr Sifrid, a to na základě prezentace již zmíněného zemského komtura Rudolfa z Honburgu. Důvodem byla skutečnost, že předchozí duchovní správce Mikuláš (nevíme, zda řádový bratr) přešel k jinému kostelu na Moravě. Dne 17. března 1365 byl ke kostelu sv. Jakuba z důvodu rezignace plebána Sifrida z rozhodnutí provinciála Rudolfa z Honburgu dosazen řádový bratr Jan. Uvedení nového duchovního správce se zhostil farář od kostela sv. Ducha. Po třech letech však plebán Jan na svůj post u kostela sv. Jakuba rezignoval také, a tak byl k tomuto obročí na pokyn komtura Rudolfa dne 22. prosince 1368 dosazen řádový bratr Bartoloměj. Po Bartolomějově smrti pak na jeho místo správce kostela sv. Jakuba nastoupil 22. září 1376 z rozhodnutí zemského komtura Alberta z Dubé řádový bratr Petr. Poté, co plebán Petr taktéž rezignoval na správu farnosti sv. Jakuba, byl z rozhodnutí provinciála Wolfa von Zülenhart k témuž kostelu dne 22. prosince 1379 uveden bratr Mikuláš, a to Michaelem, správcem kostela sv. Benedikta v Praze. Další zprávu o obsazení křížovnického kostela sv. Jakuba na hradeckém předměstí přináší konfirmační knihy až k roku 1410. Tehdy, 2. září, uvedl plebán od královéhradeckého kostela sv. Mikuláše na základě prezentace zemského komtura Oldřicha z Ústí k řádovému kostelu sv. Jakuba bratra Jiřího. Ten nahradil stejnojmenného řádového bratra, který na obročí dobrovolně rezignoval. I plebán Jiří však své postavení u kostela sv. Jakuba opustil, a tak byl za zdejšího duchovního správce 7. května 1411 v souladu s vůlí provinciála Oldřicha uveden řádový bratr Jakub. Poslední svědectví o obsazení křížovnického farního kostela na předměstí Hradce Králové přináší konfirmační knihy k datu 25. dubna 1415. Toho dne byl na post farního správce na základě vůle zemského komtura Oldřicha plebánem v Miletíně uveden řádový bratr Jakub, který zde nahradil svého předchůdce Kiliána.

Zmíněné rejstříky papežských desátků sice kostel ve Světí evidují, na rozdíl od předměstského kostela sv. Jakuba však nezmiňují jeho vztah k řádu německých rytířů. To ovšem dokládají konfirmační knihy pražské arcidiecéze. V nich se obsazení kostela ve Světí poprvé objevuje k datu 24. ledna 1379. Tehdy byl k řečenému obročí, uprázdněnému po smrti dosavadního kněze Bartoloměje, uveden na základě prezentace řádového provincialátu, zastoupeného bratrem Jindřichem, řečeným Ceppo, nový správce Jan, někdejší oltářník kostela sv. Ducha v Hradci Králové. Dne 10. dubna 1388 si mezi sebou vyměnili své posty Jiří, dosavadní správce kostela ve Světí, s Václavem, duchovním ze špitálu s kostelem sv. Anny na hradeckém předměstí. Cenný je přitom údaj, že vše proběhlo se souhlasem řádového bratra Oldřicha, komtura domu sv. Jakuba. Kostel ve Světí se v konfirmačních knihách znovu objevuje až k 10. říjnu 1394. Zápis přináší informaci o tom, že se souhlasem hradeckého komtura Oldřicha znovu proběhla směna církevních obročí. Kněz Václav zamířil ze Světí do kostela v Třemešné a na jeho místo nově přišel tamní plebán Jan. V obou případech, jak v roce 1388, tak roku 1394, nové duchovní správce ke kostelu ve Světí uvedl farář z Neděliště. Kněz Jan ve Světí působil více než šest let a po jeho smrti byl ke zdejšímu kostelu 8. března 1401 se souhlasem zemského komtura Alberta z Dubé knězem z řádového kostela sv. Jakuba uveden nový duchovní Konrád z Prahy. Znovu pak uváděl řádový bratr z Hradce Králové nového plebána do Světí dne 25. ledna 1409, když se uvolnilo zdejší obročí po rezignaci dosavadního správce Petra. Jako jeho nástupce tak do Světí přišel se souhlasem zemského komtura Oldřicha z Ústí kněz Václav z Brodu. Naposledy se obsazení kostela ve Světí v arcibiskupských konfirmačních knihách objevuje k datu 23. října 1415, kdy sem byl po smrti plebána Václava dosazen na základě prezentace královéhradeckého komtura Vojtěcha kněz Jan z Hradce. Řádoví kněží ovšem nevystupovali jako vykonavatelé jen v případě kostelů, k nimž držel řád patronátní právo. Např. v únoru roku 1401 byl plebán kostela sv. Jakuba na předměstí pověřen uvedením nového kněze ke kostelu při špitálu sv. Anny. V dubnu 1412 pak farář od sv. Jakuba zprostředkoval uvedení nového správce ke kostelu sv. Ducha v Hradci Králové a znovu se tak stalo roku 1417.

Řádoví bratři byli podle svědectví konfirmačních knih dosazováni primárně ke kostelu sv. Jakuba, který tvořil srdce královéhradecké komendy. Naopak v případě kostela ve Světí řád pouze využíval svého patronátního práva, ale k obročí byli uváděni kněží nejspíše mimo okruh německých rytířů. Lze proto soudit, že lidský potenciál královéhradecké komendy byl výrazně limitován, a tak má patrně pravdu literatura, která se domnívá, že hradecká komenda náležela k nejmenším v Čechách. Předpokládá se, že kromě komtura a faráře v jedné osobě žil v Hradci Králové obvykle snad jen jeden další bratr. Řádové účty například k roku 1404 zmiňují v Hradci bratra Jakuba a komtura Albrechta, k roku 1410 je u bratra Jakuba doložen souběh postů komtura a faráře. Tomu asi i odpovídal vzhled komendy, jež z hlediska dispozice představovala spíše než klášter areál tvořený obytnou budovou, dvorem a samostatným objektem špitálu sv. Alžběty. Platnost těchto úvah naznačuje i srovnání s poměry dalších řádových komend. Počty řeholníků se pohybovaly v rozpětí od dvou až tří do jedenácti. Nebyla tedy tato personální nouze pro řád komplikací? Současné bádání se paradoxně domnívá, že spíše nikoliv. Německá historiografie zformulovala tezi o řádu německých rytířů jakožto trvale cizorodém elementu uvnitř městského organismu a podobný názor sdílí i bádání české. Soudí se, že vliv farní správy v rukou křížovníků na obyvatelstvo vrcholného a pozdního středověku nelze přeceňovat, ba v případě městských lokalit se dokonce musela střetávat s očekáváním věřících, což se dále projevovalo na vzájemných vztazích v době tzv. druhé christianizace. Ač rytířské řády vznikly ze špitálních bratrstev a i posléze některé špitály spravovaly, tyto instituce zpravidla nezakládaly, jejich obhospodařování nepředstavovalo hlavní náplň působnosti, ba dokonce lze do určité míry předpokládat, že křížovníky tato činnost svým způsobem zatěžovala.

Základem majetkového zázemí německých rytířů v Hradci Králové byla donace dvou hradeckých měšťanů, potvrzená Přemyslem Otakarem II. roku 1251. Křížovnický špitál tak získal dva lány v Předměřicích, dva a půl lánu ve Světí, po jednom lánu v Ruseku a v Pileticích, dále pak dva mlýny v Dlouhých Dvorech a ve Svinarech a další mlýn na předměstí. Pro další vývoj byla také podstatná ekonomická imunita, kterou markrabě Přemysl Otakar zprostil všechny statky, špitálníkům postoupené, daní, dávek a dalších obvyklých povinností vymáhaných královskými úředníky. Ludvík Domečka dále upozornil na formulářový záznam na jméno krále Václava II., podle něhož panovník usiloval o směnu mlýna, který se nacházel pod řádovým špitálem a patřil ke královskému hradu, za řádový mlýn na Labi, nedaleko městských hradeb. Jelikož byl královský mlýn větší, komenda měla mít navíc povinnost živit a šatit 12 chudých a ročně sloužit mši za spásu duše královny Kunhuty, matky Václava II. Ke směně však údajně nedošlo, a především, s ohledem na charakter písemnosti nejsme s to posoudit relevanci tohoto záznamu. K řádovým statkům patřil i pivovar a dvůr při komendě, část vsi Světí s dvorem, o nichž (a dalším vybavení) informují řádové účetní prameny přelomu 14. a 15. století. I případ hradecké komendy německých rytířů tedy odpovídá závěrům Petra Šulce, že majetkové zázemí církve bylo na Královéhradecku ve srovnání s ostatními vlastníky nevelké. K Pražskému předměstí náležela osada kolem ulice, později známé příznačně jako Křížovnická, která se řídila vlastním právem a spadala pod pravomoc řádové komendy. Díky městskému bernímu rejstříku z let 1390–1403 máme představu o socio-ekonomickém složení obyvatel této osady. Z profesí v rejstříku nacházíme lazebníka, několik nožířů, ševců, výrobců číší, tobolečníka, olejníka, tkalce sukna, pláteníka, švadlenu, tesaře, kožešníka, vetešníka, několik obchodníků s koňmi, hrnčíře i rybáře i několik sládků (jeden s upřesněním de conventione). Mezi obyvateli křížovnické osady a vrchností docházelo k tenzím, jak lze soudit z privilegia, dochovaného bohužel jen v Bienerově díle z 18. století. Zemský komtur Rudolf z Honburgu roku 1364 vydal list, kterým pro poddané královéhradecké komendy ustanovil nový soudní úřad při zdejší komendě, neboť dříve se řádoví úředníci dopouštěli nepravostí a utiskovaní poddaní v reakci na to opouštěli své grunty. Tento soud se měl z rozhodnutí provinciála česko-moravské bailie řídit právem Hradeckým a městský soud měl také představovat odvolací instanci. Obyvatelům křížovnické osady bylo také povoleno právo svobodného odkazování majetku. Svou pečetí pak výsadu potvrdili vedle hradecké městské obce i komtuři Bertold z Drobovic, Konrád z Chomutova, Jeklin z Býčkovic a Jan z Hradce.

Majetek královéhradecké komendy byl ovšem zatížen i různými povinnostmi a odvody. Ze zlomku berního rejstříku pak víme, že z majetku v Hradci Králové platili křížovníci berni ve výši tří hřiven. Z obročí u kostela sv. Jakuba na předměstí pak němečtí rytíři odváděli papežské kurii devět grošů, z kostela ve Světí deset, ovšem v roce 1399 dokonce 20 grošů. Podle účetního materiálu interní řádové provenience odváděla v 80. letech 14. století hradecká komenda sumu 25 kop, z mlýna a dvora pak dalších 24 kop. Přičemž podle údaje k roku 1384 byl královéhradecký dům zatížen vůči řádovému centru dluhem ve výši devíti kop, což ovšem nebyl ve srovnání s dalšími komendami zdaleka nejhorší výsledek. Účty svědčí o tom, že řád i konkrétně královéhradecká komenda se snažily čelit neblahé ekonomické situaci například pronájmem statků. I tak však byly dluhy komendy i její pohledávky v prvním desetiletí 15. století všudypřítomnou realitou. Úpadek špitálníků Panny Marie Němců v českých zemích začal na přelomu 14. a 15. století, kdy proti řádu vystoupili jak Václav IV., tak Jošt Lucemburský i Přemek Opavský. Situaci nezlepšily ani činy zemského komtura Alberta z Dubé. Posledním ranou se stala neschopnost vyrovnat dluhy, která po roce 1411 vedla de facto ke konfiskaci slavkovské, drobovické a chomutovské komendy. Tehdy nadto křížovníci už nedisponovali výnosy komendy v Miletíně a rozvrácena byla komenda v Opavě. Ekonomická síla bailie tak byla v předvečer husitské revoluce zlomena. Právě v době vystoupení krále Václava IV. proti řádu se hradečtí měšťané údajně snažili využít příležitosti a vypudit německé špitálníky z města. V literatuře se objevuje informace, že v roce 1415 hradecké komendě zabral jakýsi majetek Jan Městecký z Opočna, leč zde snad došlo k mylné záměně s komendou v Miletíně.

Královéhradecké komendě německých rytířů se stalo osudným vypuknutí husitských bouří. Poslední svědectví o ní se objevují v konfirmačních knihách pražské arcidiecéze k letům 1415 a 1417, poté již křížovníci z historie Hradce Králové mizí. Nevládne však jistota, kdy se jejich osud naplnil. Někdy se soudí, že k zániku komendy došlo snad v závěru léta 1423, kdy byla Křížovnická ulice vypálena za vpádu oddílů Jana Městeckého z Opočna a Půty z Častolovic. O tomto dění přináší informace řada redakcí východočeské větve Starých letopisů českých a spřízněných textů, nikde se však neobjevuje zmínka o vlastní komendě – na rozdíl od zabití kněze v kostele sv. Anny a potupení archy se svátostí oltářní. Je ale vůbec reálné, že by komenda německých rytířů vydržela až do přelomu srpna a září roku 1423? Nedlouho před vpádem jmenovaných pánů Zikmundovy strany opanovali v srpnu 1423 po bratrovražedné bitvě u Strauchova dvora Hradec Králové Jan Žižka s knězem Ambrožem, když vypudili umírněnou stranu bratří Diviše a Jetřicha z Miletínka. Staré letopisy české při líčení této události líčí, že „Žižka, jeda z města, i přikázal, aby věnečky [tj. řeholníky] hladem zmořili“. Nehledě na to, nepříliš realistickou se zdá být představa, že by jmenovitě nepočetná komenda německých rytířů na královéhradeckém předměstí bez úhony přečkala Ambrožovo první uchopení moci ve městě po 26. červnu 1420. Podnětem k útokům na kláštery byla už pražská defenestrace, která vyvolala protiřeholní emoce nejen v Praze, ale i ve venkovských městech. V Hradci Králové tak rozpoutal lidové vášně proti místním kostelům právě radikální kněz Ambrož. Pokud Ondřej Vodička konstatoval, že počátkem husitské revoluce byli z inkorporovaných far vyhnáni prakticky všichni řádoví kněží, není důvod myslet si, že by zrovna Hradec Králové měl být výjimkou. Zánik královéhradecké komendy během roku 1420 by vysvětloval, proč její osud nezmiňují prameny, líčící husitskou kampaň na jaře 1421, kdy mimo jiné padla řádová komenda v Drobovicích. Tečku za historií královéhradecké komendy sv. Jakuba s jistotou učinilo potvrzení zástav a úchvatů z válečných dob císařem Zikmundem Lucemburským. Někdejší křížovnický dvůr ve Světí tak byl 21. září 1436 potvrzen bývalému husitskému hejtmanovi Matěji Salavovi z Lípy, zbytek držby patrně získalo město Hradec Králové. Památkou na německé rytíře tak zůstal jen kostel sv. Jakuba, který však padl za oběť stavbě bastionové pevnosti v 18. století.

 

(Publikováno jako „Domus S. Jacobi preurbii Grecensis cruciferorum de domo theutonico ordinis S. Marie“ aneb Po stopách královéhradecké komendy německých rytířů ve středověku. In: Chocholáč, Bronislav – Malíř, Jiří – Reitinger, Lukáš – Wihoda, Martin: Pro pana profesora Libora Jana k životnímu jubileu. Brno 2020, s. 621-633.)

 

Použité prameny a literatura:

Archiv český čili staré písemné památky české i moravské I. Ed. F. Palacký. Praha 1840.

Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae VII/1. Ed. J. Chytil. Brünn 1858.

Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae III/1. Ed. G. Friedrich. Pragae 1942.

Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae IV/1. Edd. J. Šebánek – S. Dušková. Pragae 1962.

Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae V/2. Edd. J. Šebánek – S. Dušková. Pragae 1981.

Codex juris municipalis Regni Bohemiae II. Privilegia regalium civitatum provincialium annorum 1225–1419. Praha 1895.

Die Deutschordens-Ballei Böhmen in ihren Rechnungsbüchern 1382–1411. Ed. J. Hemmerle.  Bonn 1967.

Fontes rerum Bohemicarum V. Ed. J. Emler. Praha 1893.

Libri confirmationum ad beneficia ecclesiastica Pragensem per archidiocesim I/1. Ed. F. A. Tingl. Pragae 1867.

Libri confirmationum ad beneficia ecclesiastica Pragensem per archidiocesim I/2. Ed. J. Emler. Pragae 1874.

Libri confirmationum ad beneficia ecclesiastica Pragensem per archidiocesim III–IV. Ed. J. Emler. Pragae 1879.

Libri confirmationum ad beneficia ecclesiastica Pragensem per archidiocesim VII. Ed. J. Emler. Pragae 1886.

Libri confirmationum ad beneficia ecclesiastica Pragensem per archidiocesim V. Ed. F. A. Tingl. Pragae 1865.

Libri confirmationum ad beneficia ecclesiastica Pragensem per archidiocesim VI. Ed. J. Emler. Pragae 1883.

Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae II. Ed. J. Emler. Pragae 1882.

Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae III. Ed. J. Emler. Pragae 1890.

Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae IV. Ed. J. Emler. Praha 1892.

Registra decimarum papalium. Ed. V. V. Tomek. Praha 1873.

Staré letopisy české (Východočeská větev a některé související texty). Fontes rerum Bohemicarum. Nová řada. III.  Edd. A. M. Černá – P. Čornej – M. Klosová. Praha 2018.

 

Adam, Petr: Řád německých rytířů a jeho působení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha 2005.

Bárta, Stanislav: K počátkům řádu německých rytířů v Německém Brodě. Havlíčkobrodsko 21, 2007, s. 213–217.

Bárta, Stanislav: Zástavní listiny Zikmunda Lucemburského na církevní statky (1420–1437). Brno 2016.

Bělina, Pavel: Místopisný obraz Hradce Králové v době předhusitské. Historická geografie 21, 1983, s. 315–335. Bělina, Pavel: Organizace chudinské péče v předhusitském Hradci Králové (s edicí „Knihy zádušních odkazů městské obce královéhradecké z roku 1411“). Folia Historica Bohemica 3, 1981, s. 77–102.

Bělina, Pavel: Ze správní a hospodářské agendy města Hradce Králové ve 14. a na počátku 15. století. Sborník archivních prací 23, 1973, s. 156–191.

Bláha, Radek – Kovář, Miroslav – Sigl, Jiří: Středověké kláštery v Hradci Králové – stav výzkumu a jeho další perspektivy. Forum Urbes Medii Aevi 7, 2013, s. 44–55.

Bláha, Radek a kol.: Hradec Králové. Praha 2017.

Čapský, Martin: Fiskální vazby českomoravské bailie a velmistrovské komory řádu německých rytířů. Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity, řada historická C 48, 1999, s. 67–77.

Čapský, Martin: Komenda řádu německých rytířů v Drobovicích. In: Jan, Libor – Obšusta, Petr (edd.): Ve stopách sv. Benedikta. Brno 2002, s. 139–144.

Čapský, Martin: Město pod vládou kazatelů. Charizmatičtí náboženští vůdci ve střetu s městskou radou v pozdně středověkých českých korunních zemích. Praha 2015.

Čapský, Martin: Mezi regresí a transformací. Drobovická komenda řádu německých rytířů na přelomu 14. a 15. století. Husitský Tábor 13, 2002, s. 187–202.

Čapský, Martin: Miletínská komenda řádu německých rytířů v době předhusitské ve světle účetních pramenů. In: Celostátní studentská vědecká konference Historie 1997. Brno 1998, s. 9–29.

Čapský, Martin: Působení řádu německých rytířů ve farní správě předhusitských českých zemí. In: Derwich, Marek – Pobóg-Lenartowicz, Anna (edd.): Klasztor w Kościele średniowiecznym i nowożytnym. Warszawa 2010, s. 321–333.

Čornej, Petr: Jan Žižka. Život a doba husitského válečníka. Praha 2019.

Domečka, Ludvík: Němečtí rytíři v Hradci Králové. Časopis Společnosti Přátel starožitností 43, 1935, s. 29–34. Balatková, Jitka: K dějinám řádu německých rytířů v Miletíně. Krkonoše – Podkrkonoší 7, 1983, s. 205–214.

Felcman, Ondřej – Musil, František a kol.: Dějiny východních Čech v pravěku a středověku (do roku 1526). Praha 2009.

Graus, František: Dějiny venkovského lidu v Čechách v době předhusitské II. Dějiny venkovského lidu od poloviny 13. stol. do roku 1419. Praha 1957.

Hledíková, Zdeňka: O „Devotio moderna“ trochu jinak. In: Krmíčková, Helena – Pumprová, Anna – Růžičková, Dana – Švanda, Libor (edd.): Querite primum regnum Dei. Sborník příspěvků k poctě Jany Nechutové. Brno 2006, s. 403–415.

Jan, Libor – Skřivánek, František: Němečtí rytíři v českých zemích. Praha 1997.

Jan, Libor: Bratři špitálu Panny Marie v českých zemích 1204–1411. Tišnov 1995.

Jan, Libor: Čeští a moravští šlechtici jako podporovatelé a členové rytířských duchovních řádů. In: Kubín, Petr – Mikulicová, Mlada (edd.): In omnibus caritas. K poctě devadesátých narozenin prof. ThDr. Jaroslava Kadlece. Praha 2002, s. 289–303.

Jan, Libor: Hodnostáři rytířských duchovních řádů na dvorech posledních Přemyslovců. In: Bláhová, Marie – Hlaváček, Ivan – Hrdina, Jan – Kubín, Petr (edd.): Česko-rakouské vztahy ve 13. století. Rakousko (včetně Štýrska, Korutan a Kraňska) v projektu velké říše Přemysla Otakara II. Praha 1998, s. 247–260.

Jan, Libor: Rytířské duchovní řády v konfrontaci s ranou fází husitství. In: Elbel, Petr – Jan, Libor – Jurok, Jiří a kol.: Z počátků husitské revoluce. K výročí svěcení husitských kněží na Lipnici v roce 1417. Brno 2019, s. 243–244.

Jan, Libor: Slavkov u Brna ve 14. a na začátku 15. století – rozmach a úpadek komendy řádu německých rytířů. Časopis Matice moravské 109, 1990, s. 39–58.

Jan, Libor: Zkáza českomoravské bailie řádu německých rytířů. Časopis Matice moravské 117, 1998, s. 383–391.

Jan, Libor: Zum Schicksal der geistlichen Ritterorden in Böhmen und Mähren nach den Hussitenkriegen. Ordines militares. Colloquia Torunensia Historica. Yearbook for the Study of the Military Orders 21, 2016, s. 87–109.

Knápek, Aleš: Fara čili komenda řádu německých rytířů v Německém Brodě. In: Havlíčkobrodsko 31, 2017, s. 79–95.

Kovář, Miroslav – Bláha, Radek – Foltýn, Dušan – Sigl, Jiří: Svědkové zaniklých staveb. Katalog gotických architektonických prvků ze sbírek Muzea východních Čech v Hradci Králové. Hradec Králové 2008.

Kurka, Josef: Archidiakonáty kouřimský, boleslavský, hradecký a diecése litomyšlská (Místopis církevní do r. 1421). Praha 1915.

Mikulka, Jaromír: Dějiny Hradce Králové do roku 1850  I/1. Od nejstarších dob do r. 1526. Hradec Králové 1996.

Militzer, Klaus: Der Deutsche Orden in den grossen Städten des Deutschen Reichs. In: Arnold, Udo (ed.): Stadt und Orden. Das Verhältnis des Deutschen Ordens zu den Städten in Livland, Preussen und im Deutschen Reich. Marburg 1993, s. 188–215. 

Militzer, Klaus: Die Entstehung der Deutschordenballeien im Deutschen Reich. Bonn – Bad Godesberg 1970.

Polc, Jaroslav V.: Duchovní proudy v Čechách ve 14. století. In: Drda, Miloš – Holeček, František J. – Vybíral, Zdeněk (edd.): Jan Hus na přelomu tisíciletí. Mezinárodní rozprava o českém reformátoru 15. století a o jeho recepci na prahu třetího milénia. Ústí nad Labem 2001, s. 59–70.

Richter, Miroslav – Vokolek, Vít: Hradec Králové. Slovanské hradiště a počátky středověkého města. Hradec Králové 1995y.

Seiler, Anton: Der Deutsche Orden als Stadtherr im Reich. Das Beispiel Mergentheim. In: Arnold, Udo (ed.): Stadt und Orden. Das Verhältnis des Deutschen Ordens zu den Städten in Livland, Preussen und im Deutschen Reich. Marburg 1993, s. 155–188.

Solař, Jan Jeroným: Dějepis Hradce Králové n. Labem a biskupství hradeckého. Praha 1870.

Šandera, Martin: Zikmundovi věrní na českém severovýchodě. Opočenská strana v husitské revoluci. České Budějovice 2005.

Šmahel, František: Husitská revoluce III. Kronika válečných let. Praha 1996.

Šmahel, František: Christianizace v duši a mysli? Interiorizace křesťanské víry v lucemburských Čechách. In: Nodl, Martin – Šmahel, František (edd.): Pohané a křesťané. Christianizace českých zemí ve středověku. Praha 2020, s. 69–100. 

Šůla, Jaroslav: K názvu a lokalizaci bitvy roku 1423 u Hradce Králové. In: Wolf, Vladimír (ed.): Od Jana Žižky k Poděbradům. Hradec Králové 2006, s. 55–71.

Šulc, Petr: Struktura pozemkové držby v Hradeckém kraji na počátku 15. století. Časopis Národního muzea v Praze - řada historická 166, 1997, s. 65–85.

Tumler, Marian: Der Deutsche Orden im Werden, Wachsen und Wirken bis 1400 mit einem Abriss der Geschichte des Ordens von 1400 bis zur neuesten Zeit. Montreal – Wien 1955.

Vodička, Ondřej: Exil českého a moravského duchovenstva za husitských válek. Praha 2019.

Voigt, Johannes: Geschichte der Ballei des deutschen Ordens in Böhmen. Wien 1863.

Wihoda, Martin: Die geistlichen Ritterorden und ihre Stellung im Landesausbau des böhmischen Mittelalters. In: Borchardt, Karl – Jan, Libor (edd.): Die geistlichen Ritterorden in Mitteleuropa. Mittelalter. Brno 2011, s. 245–263.

Wihoda, Martin: Marchio Morauie, domus vestre fundator. Přemyslovská dynastie a počátky řádu německých rytířů. Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity, řada historická C 48, 1999, s. 5–15.

Wihoda, Martin: Příchod řádu německých rytířů do českých zemí. Časopis Slezského zemského muzea, série B – vědy historické 41, 1992, s. 7–10.

Wihoda, Martin: Stagnace a úpadek řádu německých rytířů na Opavsku ve 14. a na počátku 15. století. Časopis Slezského zemského muzea, série B – vědy historické 41, 1992, s. 200–209.

Žemlička, Josef: Královský číšník Zbraslav a jeho dědictví (Vznik a rozklad jednoho feudálního dominia z první poloviny 13. stol.). Historická geografie 21, 1983, s. 117–132.