Gotická katedrála a její význam ve středověké společnosti

Katedrály postavené v gotickém slohu, které zdobí řadu evropských měst, přitahují dodnes právem pozornost kolemjdoucích a jsou častým cílem návštěv. Pro středověkého člověka však znamenaly mnohem více než honosně vyzdobené kostely. Jak tvrdí francouzský historik Alain Erlande- Brandenburg: Katedrála, zdaleka viditelný symbol města je ve skutečnosti srdcem rozsáhlého komplexu s mnoha funkcemi: náboženským, intelektuálním, ekonomickým, charitativním a uměleckým centrem, posvátným a symbolickým městem ve městě.

Ačkoli pojem katedrála slýcháme nejčastěji v souvislosti s gotickým slohem, pochází již ze 4. století našeho letopočtu. S postupným růstem významu a upevňováním pozic křesťanství se v této době vytvářela struktura církevní správy Římské říše. V sídelních městech biskupů vznikaly rozsáhlé komplexy, jež byly, podle biskupského trůnu zvaného katedra pojmenovány katedrála. Tímto označením se rozuměl, nejen vlastní kostel, ale i přilehlá stavení jako baptisterium, obytný dům a někdy také budova, kde byli přijímaní poutníci, vyděděnci, či nemocní. Vzorem těchto staveb byl komplex Sv. Jana v Lateráně. Po roce 396, kdy byl vydán příkaz o budování ochranných zdí, se nové katedrály stavěly uvnitř těchto opevnění, což mělo často vliv na jejich pozdější osud, zvláště při případném rozšiřování či přestavbách v pozdějším období. Podoba a činnost těchto institucí se po celý raný středověk téměř neměnila až do doby panování franského krále Pipina. V reakci na úpadek mravů církevních představitelů přichystal tento vládce společně s metským biskupem Chrodegangem reformu, kterou následně prosadil královským nařízením. Klerikové přidružení ke katedrále, měli od nynějška žít v uzavřených komunitách po způsobu mnichů. Vznikl tak sbor kanovníků, neboli kapitula, nedílná součást života katedrály i města. Několik změn vnáší románské období. Kromě zániku baptisterií, šlo především o důsledky demografického vývoje, jako jsou například změny v uspořádání katedrálního prostoru a v neposlední řadě také vznik mnoha nových chrámů. Zvýšeným nárokům na prostor a monumentalitu katedrál poté vyhověl gotický sloh, který přinesl nejen převratnou stavební technologii, ale také svérázný dekorativní styl a v mnohém i nové myšlenky.

Katedrála byla nejen sídlem biskupa, ale jako každý chrám zároveň sídlem Božím, a tudíž svou formou znázorňovala mnohé z učení církve. Mezi takovouto symboliku řadíme především samotný půdorys chrámu, který má ve většině případů tvar latinského kříže a také jeho orientaci směrem na východ. Počet sloupů dosahuje většinou čísla 12 – reminiscence na 12 apoštolů, stejně jako tři vstupní portály a obvyklé tři chrámové lodě odpovídají Svaté trojici. Mnoho badatelů se snažilo najít číselnou symboliku také v určitých konstrukčních detailech, jako je vzájemný poměr výšky a šířky lodi, popřípadě výšky pilíře a průměru klenby, zde však hrála hlavní roli spíše matematika, zvláště eukleidovská matematika. Zvláštním případem je katedrála v Chartres, jedna z nejvýznamnějších gotických staveb, ke které se váží mnohé zajímavé mystické hypotézy i skutečnosti: V prehistorických dobách stával na místě katedrály dolmen a posvátná studna. Před dobytím Galie Římem zde sídlili druidové, z nichž jednomu patřila soška, nalezená po mnoha staletích zčernalá věkem a poté uctívaná jako Černá Panna Marie. Důležité místo katedrály je mezi druhým a třetím polem kněžiště, kde původně stával oltář. Ve hloubce 37 se pod zemí nachází hladina někdejší posvátné studny. Ve stejné výšce nad podlahou je zaklenuta hlavní loď. Vzájemné poměry jednotlivých proporcí katedrály se v mnoha případech blíží tzv. Vitruviovu zlatému řezu tj. ideálnímu poměru dvou rozměrů tělesa.

Nové konstrukční postupy a umělecké výrazy gotické doby pomohly tomu, aby se gotická katedrála mohla stát oním výše citovaným „světem ve světě“ či „obrazem světa“, v duchu teorii o emanaci Boha Dionýsia Areopagity. Interiér katedrály působil v období vrcholné gotiky (styl katedrál v Amiens a Remeši) ve většině případů spíše stroze, tak aby příliš nerozptyloval věřící při pobožnosti. Kromě oken s vitrážemi tak téměř nic nezastavovalo pohled návštěvníka vzhůru, směrem jakoby k nebesům. Světlo vstupující do gotické katedrály v daleko větším množství, než u chrámů předchozích období, symbolizovalo Boha samotného. V kontrastu se strohostí interiéru pak byla zdobnost vnějšku, která odrážela mnohotvárnost světa. Stojí za zmínku, že oproti románskému slohu, který ve výzdobě používal pouze antické rostlinné motivy, objevují se v gotickém dekorativním umění znázornění rozsáhlého množství rostlin a živočichů, odrážejícího často místní faunu a flóru. Takováto výzdoba zdůrazňovala ještě více různost božího působení.

Katedrála měla význam pro všechny věřící z diecéze, ale obzvláště pro obyvatele města, na kde stála. Byla předmětem pýchy a také rivality vůči sídlům sousedních diecézí. Není zcela bez zajímavosti sledovat rivalitu mezi Amiens a Beauvais. Toto město, které na Amiens odedávna žárlilo se rozhodlo překonat o 6 metrů amienský rekord ve výšce hlavní lodi, který činil 43 m. Naneštěstí se klenba hlavní lodi zřítila. Jelikož měšťané nechtěli aby investované peníze přišli vniveč, složily se na novou stavbu. Roku 1284 se loď zřítila opět. V Beauvais však byli neústupní - loď byla vystavena znovu a s jejími 47 metry výšky byl rekord překonán. Chrám ovšem zůstal nedokončený. Katedrála měla také velký význam pro obchodní život města, a to nejen prostřednictvím ekonomického potenciálu věřících přicházejících ze širokého okolí. Náměstí umístěné před ní bylo často místem konání trhů. Některé stánky zcela v rozporu s věroukou církve zasahovaly až do bočních lodí samostatného svatostánku. Tato funkce katedrály byla jedním z důvodů proč se při nahrazování starých staveb novými, téměř vždy na tento prostor před průčelím pamatovalo, a to i za cenu posunutí hradeb či bourání mnoha obytných domů. Zvláštní význam nejen pro měšťany měla průčelí katedrál. Jejich bohatá sochařská výzdoba nebyla pouze estetickým podnětem, ale také svéráznou vzdělávací pomůckou, která jim přiblížila mnohé postavy z Bible. Pozorným pohledem na středověkou katedrálu se tak skutečně můžeme dozvědět více o duševních obzorech tehdejšího člověka.

Doplňující literatura:
Duby, Georges: Umění a společnost ve středověku. Praha – Litomyšl 2002.
Duby, Georges: Věk katedrál. Umění a splečnost 980-1420. Praha 2002.
Le Goff, Jacques – Schmitt, Jean-Claude: Encyklopedie středověku. Praha 2002.
Le Goff, Jacques: Kultura středověké Evropy. Praha 2005.
Ohler, Norbert: Katedrála. Náboženství – politika – architektura – dějiny. Jinočany 2006.
Ullmann, Ernst: Svět gotické katedrály. Praha 1987.