Rumělková

Vítězná báseň klání trubadůrů na nultém ročníku turnaje sv. Samsona na Lipnici

 

Když doma krásnou ženu máš,
tu poučení měj
a po klekání ji vždy
pečlivě zavírej.

Neb když rytíř oříškové oči má
a k tomu jméno světce,
tu krásná děva přivine se
k němu velmi lehce.

A když jí pak pošeptá,
že zove se Jiří
to pak žena bezbranná
kamkoli za ním míří.

Tady Jiří, tamhle Jiří,
který svatý - panna neví.

Jeden v ruce chrpu svírá,
druhý drží kopí
a panna pak bezbranná
cudně zraky klopí.

Jeden však chce bojovat
o přízeň krásné paní,
druhý, ten je skromnější
- spokojí se se saní.

Kdo si však myslí,
že saň skolí lehce,
ten neví co je trápení,
když žena tvůj pluh nechce.

Ať Katarina či Judita,
když postaví si hlavu,
pak lepší je v boji stát
proti okřídlenímu hadu.

Neb ženský jazyk ostřejší je
nejlepšího meče
a po jejím drápku seknutí
i rudá krev teče.

Když však saň ta lítá
v ženu krásnou se zas změní
to většího štěstí v domě
ani v loži není.

A tak paní díky vám
neb klenotem jste světa
a pod vaším pohledem
celá země vzkvétá.