Legenda o pavím rytíři 

Katharina von Sonneneberg s podporou Záviše

Znám zem, kde není nikdy zima,
a kraj zahradu připomíná
je plný květů, motýlů a včel
a každý by tam žíti chtěl.

A v této čarokrásné zemi,
Žil kdysi páv, jenž nade všemi
vynikal krásou, elegancí
svou dvorností a láskou k tanci.

Pro dvornou službu dámám žil
Rád drobnostmi je potěšil.
A měl pro ně vždy pohotově,
Báseň či píseň v každé době.

A díky těmto vzácným ctnostem,
Byl pokaždé zván ke slavnostem
A odcházel z nich opojen,
Vždy obdivem a chválou žen.

A není proto věru divu,
že podlehl tak jejich vlivu
a nabyl svého přesvědčení,
že nad něho lepšího není.

Každého rána za rozbřesku
Obdivuje se svému lesku
A před zrcadlem celý den,
se pozoruje s úsměvem.

Jak krásně jeho peří září,
Jak oduševnělý je v tváři
A postoj, elegance sama,
Ten ocení každá dáma

A tak to šlo po dlouhý čas
Až jednoho dne dostal zas,
Pozvání na veliký ples,
Který se koná právě dnes.

Páv pozvání to přijal rád,
Vždyť za chvíli se bude hřát
Zas v přízni a úsměvech dam
A ví, že upřímně je zván

A tak hodinu před večeří,
Načechral své krásné peří,
A hrdě nesouc pyšnou bradu
Svým ladným krokem míří k hradu

A již je v kruhu krásných paní,
Co nedají mu chvíli ani
by mohl radostně a vřele
Pozdravit napřed hostitele

Však aby nemoh někdo snad
Nezdvořilost mu vyčítat
Tak věren svému vychování,
opustí ony krásné paní.

Marně však hledá pána hradu,
Musí být jistě zcela vzadu
Když tu osvítí svíček zář,
na světě nejkrásnější tvář

Páv stojí jako omámený,
On, který zná tak dobře ženy.
Neví teď rázem, co si počít,
jen upírá k ní svoje oči.

Ač výmluvnost je zbraní páva,
Teď slov se jemu nedostává.
A brání mu tak prudký cit,
Tu krásnou pannu oslovit.

Pak aniž by sám chtěl,
Trylek mu ústy vyletěl
A vůbec neví, co teď dělá,
je písni svojí oddán zcela.

Ta slova nevymýšlí hlava,
To zpívá přímo srdce páva
Píseň tak krásnou, jakou pěl,
Svět ještě nikdy neslyšel

O lásce, kterou srdce hoří,
o očích hloubky dálných moří.
O krásné, ušlechtilé tváři
Co vídáš jenom na oltáři

O dobrém srdci, sladkém hlase
o laskavosti v každém čase
A o rtech rudých jako růže,
Co zpečetit ví osud muže.

Když dozpíval je v celé síni,
Tišeji nežli ve svatyni
Upírají se oči všech,
na dívku, která tají dech

Ach milý páve, to je krása,
nad kterou moje srdce jásá.
Však bojím se že tento cit,
Nemohu dosti ocenit.

Tvá krásná slova, páve milý,
Poslouchala bych dlouhou chvíli.
Však dvornost k dámě není vše,
co dělá z pána rytíře.

Statečnost v životě i v poli,
Vždy čestnou cestu sobě volit
Nezabývat se jměním svým
A vždy pomáhat potřebným

Být věrný pánovi i slibu
A čestně přiznat svoji chybu
Mít víru v Boha a vždy cele
postaviti se za přítele.

A pak je jedna velká ctnost,
Co oceniti nelze dost.
Pokora, ta je v zemi zdejší,
Mezi šlechtici nejvzácnější.

A proto odpusť, páve milý,
Však já nemohu v tuto chvíli
ti svoje srdce taky dát
a věř mi, jednou budeš rád.

Pro tebe, jak tu každý ví,
Půvab je hlavní bohatství.
Až krása z mojí tváře zmizí,
Bude ti stačit srdce ryzí?

A na to milý páve teď,
U sebe hledej odpověď.
A když ji najdeš v pravý čas,
Možná se uvidíme zas.

A po těch slovech krásná paní,
Opustila sál bez váhání
A nebohý páv zůstal tam
Uprostřed davu, přesto sám.

Páv stojí jak přimrazený,
Nemůže chápat slova ženy,
Které se rozhod srdce dát
To je jen pouhý omyl snad

Cožpak on není oblíbený
A obdivován tady všemi
Proč právě ona nedocení,
Že nad něho tu lepší není.

„Jmenovala tu různé ctnosti,
Však cožpak já jich nemám dosti,
A to jí můžu milerád
Do konce týdne dokázat.

Vždyť k turnaji se všechno chystá,
Já zúčastním se dozajista
A její srdce získám tím,
Že na turnaji zvítězím.!

A opouští pak rychle hrad,
Aby se mohl přichystat
Vždyť nemá brnění a ani
Meč a štít pro toto klání.

A neví, co ho víc vpřed žene,
bolestí srdce zasažené,
či jeho uražená pýcha
co stěží jen mu dává dýchat

A tak v následujících dnech,
Kováři neodloží měch.
A připraven včas náš páv je
Zúčastniti se turnaje

Však je tu jedna obtíž, paní
Smí páv se účastniti klání
A o tom musí tento soud,
Již tento večer rozhodnout.

Vylíčit nelze, kterak paní
zaskočeny jsou jeho přáním
Má jejich plný obdiv leč,
nedržel nikdy v ruce meč.

„To může se moc smělé zdát,
však my ti chceme šanci dát
A proto pověz páve všem,
kdo dnes je tu tvým přímluvcem“

„Mým přímluvcem jsem jenom já,
vždyť mě tu každý dobře zná.
A dobrá pověst, kterou mám,
nedává prostor k pochybám.“

Tak pyšná jeho slova byla,
že dámy zcela pobouřila
A obdiv, který léta měl,
v tom okamžiku vymizel.

„Tohle je věru neslýchané,
myslíš, že takto souhlas dáme?
Jedno je jasné tady všem,
ty nemůžeš být rytířem.“

A tak je v tom kratičkém čase
Nebohý páv pokořen zase.
A opět rychle prchá z hradu
Myslí jen na strašnou zradu.

Jak mohly ho ty krásné dámy
Zahrnovati lichotkami
A vzápětí bez varování
Pokořiti ho bez váhání.

Tak mocně s pávem cloumá zlost,
že probdí skoro celou noc.
A tráví svůj čas přemítáním,
jak pomstí se těm krutým paním.

Však budou ještě litovat
Na místo básní hrdý chlad
On ukáže jim navzdor všemu
jakou má jeho dvornost cenu.

Když konečně je spánkem jat,
Vidí u svého lože stát
Jak splnění svých tajných přání
Svou milovanou krásnou paní

Je krásná v bledém světla luny
a rozeznívá srdce struny.
Však tvář má neskonale tesknou
a oči po slzách se lesknou

Nemluví jen se na něj dívá,
však páv ví dobře co se skrývá.
V pohledu, který srdce pálí,
ví, že to nad ním zaplakaly.

V uších přece mu stále zní,
ta její slova poslední.
A teď už ví, že tuto noc,
potvrdil jejich pravdivost.

Pokora, jíž si paní cení,
mu věru nyní vlastní není
A pokud jde o další ctnosti,
už sám neví, zda jich má dosti.

A jeho pýcha rychle mizí,
před paní, co má srdce ryzí
Nemůže hledět na ten žal,
co svými skutky vyvolal.

Když ráno následující den,
zahnalo slunce jeho sen
Páv s pevným rozhodnutím vstal,
které si v spánku přichystal.

Sám sobě slavnostně teď slíbil,
že získá ctnosti, co mu chybí.
I kdyby trvalo to léta celá,
On bude tím, kým paní chtěla.

A i když šance velká není,
že paní na něj názor změní
On učiní vše, co se dá,
učitele si vyhledá.

Vždyť na turnaj sem z blízka, zdáli
Nejlepší páni přispěchali
A mnozí z nich tam budou snad,
I všemi ctnostmi oplývat

Tak vypravil se bez meškání
na místo, kde se koná klání
Však ke kolbišti, když se blíží,
pohledy hostí jeho tíží.

Má pocit, že se každý směje,
pávovi, který bez naděje
Na úspěch k turnaji se bral
a výsměch jenom vyvolal.

A že na světě nikdo není,
kdo neviděl to pokoření
Každičký pohled, každý hlas,
ho k zemi sráží zas a zas.

A proto na maličkou chvíli
Zaváhal, však našel v sobě síly
Nemůže utéct, všechno vzdát.
Odvahu, musí vytrvat

A už jsou páni v lítém boji,
Jiskří se od mečů a zbrojí
V hlavě jim temný oblak visí,
strhané bojem všechny rysy.

Však mezi nimi jeden muž
nedbá na vlastní krve struž.
A jako bájný řecký rek
Všechny poráží Vildenberk.

Tohle je rytíř, který věru
oplývá ctnostmi v každém směru.
I kdybych na kraj světa šel,
lepšího bych tam nenašel

Ach Bože milý při mně stůj,
Teď rozhodne se osud můj,
Dej ať je vstřícný, jak se říká,
do služeb přijme prosebníka

I když se odpovědi leká, 
Ví, že už není na co čekat
Ač stále myslí na svou hanu,
vydá se k rytířovu stanu.

Obava s nadějí se střídá,
osloví strážce, co stan hlídá
A nevěří, když vzápětí,
dostane se mu přijetí.

Tak milý k němu rytíř byl,
že páv se zcela uklidnil
A zatímco vedle něj seděl,
Celý svůj příběh vypověděl

Jak prázdný jeho život byl,
jak v marnostech ho utopil.
A kterak láska nenadálá,
mu správnou cestu ukázala.

A po té cestě chtěl by jít
a ctnostem všem se naučit.
A prosí, aby do služby ho vzal,
pánem a učitelem se stal

Rád splnil bych ti tvoje přání,
pomohl získat lásku paní.
Však nevím, jestli budeš chtít.
Ctnostem se nedá naučit.

Přesto však nejrůznější páni,
vědí, jak budit ctnosti zdání.
Jistě, že tohle ctností není,
lidé však i to dost cení

Já nepochybuji že právě,
ty bys to zvládl zcela hravě
A pokud o rychlost ti jde,
vyhledej radši rovnou je.

Pokud se mojí cestou dáš,
konce se nikdy nedočkáš.
Jde o to zásady své mít
a podle těch se snažit žít.

A tímto způsobem se snad,
každý z nás může lepším stát.
Pro sebe, ne pro vnější zdání
ba ani pro lásku paní

Pak třeba za několik let,
až se sem zase vrátíš zpět.
A budeš už uvnitř změněn dost,
budou to vidět jako ctnost

Páv nezaváhal ani chvíli,
Řek, že se rytíř mýlí
On nezvolí si cestu kratší
a s pánem světem půjde radši.

Po dlouhý jeho život celý
se věci na povrchu děly
To není to, proč tady je
opravdu proměnit se chce.

A tak druhý den po snídani 
Opustil domov i svou paní
Šel s pevným odhodláním svým
vstříc dobrodružstvím budoucím

 

Tak uplynuly roky dlouhé,

 

Na našem hradě v letní čas,
se velký turnaj koná zas.

Již přijíždějí vzácní páni
I s početnými družinami.
A od úst k ústům letí zpráva,
Že zahlédli zde také páva

Na turnaj přijel z velké dáli,
Však není to ten, co ho znali
Pokora z jeho tváře dýchá,
Ten páv už neví, co je pýcha

Je stále dvorný, dobře ví,
čím krásné dámy potěší,
Však nesnaží se mezi hosty,
nejvíce získat pozornosti

Jen doufá že teď bude smět,
svou krásnou paní uvidět.
Však marně otáčí svou hlavu,
a hledá tu tvář v zdejším davu.

Když zasedl pak paní soud,
jde před ně i páv pokleknout
A žádá urozené paní
o účast v turnajovém klání.

Však jistota, ta už v tom není,
Pokorně žádá o svolení
A může, pokud budou chtít,
i přímluvce jim představit.

Přímluvcem nikdo jiný není,
než pán co, ho vzal do učení.
A vhodnějšího by si snad
nemohl věru ani přát

Rytíře všichni dobře znají,
ve velké úctě ho tu mají
Když podpoří ho řečí svou,
nejspíš ho dámy vyslechnou

Má vzácné dámy dovolte mi,
abych dnes večer přede všemi
Co svědek ctnosti páva stál
a pověděl, co vykonal.

Páv jako každý měl své vady
a proto hledal u mě rady.
A věru hrdý musím být,
že ode mě chtěl poradit.

On nezvolil si cestu snadnou
a nežádal úlevu žádnou
A všechno tomu podřídil,
aby jen dle svých zásad žil

Po celých dlouhých sedm roků,
stál vždycky věrně po mém boku
Své službě byl vždy oddán cele,
jsem rád, že ho mám za přítele.

Jsem hrdý na to, že vždy čest
s konáním jeho spjata jest
Je odvážný a k tomu všemu,
za život vděčím jenom jemu

Po dlouhých bojích cestou domů
jsme jeli hustým krovem stromů
Když přerušilo klidnou noc
snažné volání o pomoc

My všichni jsme hnali tam
V tom okamžiku začal pán
Jenž naším spojencem měl být,
zezadu podle útočit

Však všiml si ho věrný druh
a jeho výkřik proťal vzduch
A tak jsem meči, co spěl k cíli
se vyhnul na poslední chvíli

Však další rána přišla hned
a proto páv se vrhl vpřed
a spolehlivě přede všemi
mě přikryl svými perutěmi

A meč, který mě zabít měl,
tak vlastním tělem zadržel.
Tak překazil plán podlých vrahů
a Sám teď stál na smrti prahu

My střežili ho noci celé
A modlili se za přítele.
Dojetím snad i Bůh byl jat,
když dal, že tady může stát.

A proto tvrdím milé dámy,
že nejlepší je mezi námi
A chtěl bych vás dnes požádat
o svolení, jež smíte dát.

Pohnutí silné zmocnilo se všech,
Kdo poslouchali v hradních zdech
A každý cítil v srdci svém,
v čem může být páv příkladem

Paní řekly že jejich soud,
nemůže jinak rozhodnout
A nešetříce slovy chvály,
svolení svoje rády daly.

Po ranní mši pak druhý den,
byl slavný turnaj zahájen.
A mezi rytíři dnes stojí
I statečný páv v plné zbroji.

Když chystal se k prvnímu klání, 
uviděl svoji drahou paní
Jen na něj hledí její oči,
až pávovi se hlava točí

Však když se na něj pousmála,
Láska, jak by mu křídla dala
Vždyť toho, koho vede cit,
nemůže nikdo porazit

Tak zdolal mnohé slavné pány,
vždy čestně uznal sporné rány
A brzy bylo jasné všem,
že nesporným je vítězem

Však skoro všichni mu to přáli
A upřímně se radovali
Když přijal z rukou drahé paní,
odměnu pro vítěze klání.

S hrdostí, láskou se naň dívá, 
Však pod tím vším se smutek skrývá
A páv nemůže pochopit,
proč měla by teď smutná být.

Doufal, že tím, jak nyní žil,
si její lásku zasloužil
Že už je konec všemu bolu
a životem dál půjdou spolu

Když odešla pryč v houfu dam,
páv s myšlenkami zůstal sám
A něco zlého v hloubi tuší,
u srdce, které prudce buší.

Jen rytíř, s kterým léta byl,
ty pochybnosti vycítil
A jako přítel nejvěrnější,
šel vyzpovídat lidi zdejší

Zjistil, že není v jeho moci,
pávovi býti ku pomoci
Naopak zpráva, kterou má,
je pro přítele velmi zlá

A z je ho tváře vidět lze,
jak je to to pro něj obtížné
Říci, že paní nepočkala,
jsou to dvě léta, co se vdala

Ta zlá a nenadálá zpráva,
jak blesk z nebe zasáhla páva
A srdce, které zprudka bilo,
se na chviličku zastavilo.

Myšlenky v jeho hlavě víří
a divný chlad se tělem šíří.
Nakonec s vypětím všech sil,
se opět zcela uklidnil

Příteli, netrap se už víc,
pro slova která musel jsi mi říct
A přestaň dávat vinu té,
které jsem svěřil srdce své.

Ty vidíš jen hluboký žal
co její skutek vyvolal.
Však v soucitu svém nemáš zdání,
jak křivdíš mojí drahé paní

Vždyť strávila pět dlouhých let,
čekáním, že se vrátím zpět.
Není to důkaz lásky snad?
Co mohl bych jí vyčítat?

A večer mluvil stejně vřele
K paní rozpaky uzardělé
Co snažila se ze všech sil
Aby jí zradu odpustil.

Má paní netrap se už více
Rozjasni svoje bledé líce
Nic z toho tvoje vina není
To já mám žádat odpuštění

A proto klečím před tebou
A nabízím ti službu svou
Věř, že nebudu víc chtít
Než v blízkosti tvé skromně žít

A stalo se jak to páv řek,
Své lásce sloužil celý věk
Ať měla radost nebo žal
Vždy po boku jí věrně stál

Však přisel další krutý boj,
zas krví lesk se meč i zbroj.
Pro dámu, přátele se bil,
z kalichu vítězství už málem pil.

Jenže toho dne sychravého,
Zasáhla střela tělo jeho.
Podzimní vánek hladí jeho tvář,
a v očích pohasíná zář.

Příteli můj, bratře věrný
já blázen jsem byl malověrný.
Já paní krásnou miloval,
však důkaz včas jí nepodal.

A přesto Bohu patří dík,
za mnohý šťastný okamžik
Vždyť měl jsem nejednou tu čest
v turnaji její barvy nést.

A proto prosím, abys moje pera vzal
a klenot si z nich přichystal
A s ním pak nastup v barvách mojí paní
naposled za mne v turnajovém klání

Vzpomínej na mě, a dámu pozdravuj. 
Jen pro ni nerad ztrácím život svůj.
Ach ještě spatřit její krásnou skráň,
Dříve než uzřím nebes báň.

Však netruchli pro mě, páv tiše děl.
Já krásný dlouhý život měl.
A poté vypustil svůj dech
s jménem té paní na svých rtech.