Frau Welt, richten Sie dem Wirt aus

báseň od minnesängera Walthera von der Vogelweide
z německého originálu z XIII. stol. přebásnil rytíř Miroslav z Libiše s nemalým přispěním služebné Kateřiny zvané Kachna

I.
„Má Paní, můj světe,
povězte prosím správci,
že jemu jsem vše poplatil,
by z knihy dlužníků vymazal mě,
že můj dluh již splacen byl.
Je právem pln starosti,
kdo jemu dlužívá
a než mu dlužit dlouze,
to radši půjčím si od Žida.
Což o to, do toho dne on bývá tiše,
kdy již mu platit nelze,
a pak hned on po jistině dýše."

II.
"Waltře, zlobíš Ty se bez důvodu.
Tak zůstaň zde v mé společnosti
a upamatuj se na ty dni,
kdy jsem k Tvé poctě
plnila Tvá vroucí přání kdykoliv si je jen vyslovil.
A tak dnes je mi to líto velmi,
že přání Tvá bývala tak zřídká.
A pamatuj, tvůj život dobrý je i byl a bude dál,
jen dokud mě se týká.
Beze mě šťastný nebudeš.

III.
„Má paní, moje Země,
já sál jsem z Tebe dlouze již.
Chci odstavit se,
dokud jsou ještě síly ve mně,
Tvá něha slepotě mě vedla vstříc,
já slepý jsem byl z tolika pokušení Tvých.
Proto zahleděl jsem se do Tvé tváře přímo
a pohled na Tě přenádherný byl,
(...) toť na mou věru a čest dím .
Ale pak zřel jsem i Tvou tvář odvrácenou
a veškeré hříchy a zkaženosti Tvé,
a od té chvíle navždy si Tě ošklivím.

IV.
„Když nemůžu Tvůj pohled změnit,
tak udělej to, oč požádám:
Připomeň si ty krásné dny
a jenom se na ně ohlédni,
když chvíle je ti těžká, dlouhá.”
„Rád bych Ti to udělal k vůli,
Paní, však obávám se lstí a pastí Tvých,
před nimiž nemůže se nikdo chránit.
Bůh dej Ti dobré noci,
Paní, já odcházím dál po cestách svých. “