Balada o Adamových vejcích

Kurtoazní žertovná hra pro pana z Dobřenic

Kateřina z Rabštenja a dámy z červené tribuny Turnaje 2021 

Pán z Dobřenic a Všechnošpatně
vyzval urozené dámy ke hře.
Drobet neobratně,
nezna jejich touhy, rozmary a plány,
v snaze zvířit čapí glanc
dal svá vejce ke hře všanc.

Pan Adam ční mezi ostatními pány.
Má odvahy díži,
vajec hned pět.
Barvami hýří,
vlněnou přízí podvázány,
dnes po celý den baví celý dvorský svět.

Dámy tu hru přijaly.
Ať hledá sám, co hledat dal i jiným.
Ať snaží se, ten urozený pán.
Dát pozor si však musí,
aby se nestal vinným urážkou na cti žádné ze zde přítomných dam.

První vejce:
Tajemství pod šaty ukrývá
Pyšná panovnice červená.
Dáma prý nohy nemívá
Přec po vejci mu šlape, marnivá.

Druhé vejce:
Nevinnost sama, když podíváš se kolem.
Za jemným úsměvem, ač plachý zdá se,
U jedné ze zde přítomných panen,
Co drahé ti je, ukrývá se.
Jako když nejcennější poklad skrývá,
Tak jemně a něžně vejce v dlaních hýčká.
A pohled její samo nebe vzývá.
Jen na tobě záleží, zda co je tvé zpět získáš,
By se nezarděla její svěží líčka.

Třetí vejce:
In einem Nest sicher beschützt,
Das nächste eurer Eier sitzt.
Drum sagen wir euch junger Mann: An diesem Ei sind Haare dran.

Čtvrté vejce:
Toto vejce barvou slunce plane.
Ta kdo ho má, ta ze všech nejvýš stane.
Když překonáš tu skvělou zář,
Hned zříš nejlíbeznější tvář.
Pak prohlédni si dlaně její.
Zdají se prázdné, však štěstí ti přejí.
Mezi největší poklady své to vejce skryla.
Kdo střeží je, ta vždy s ní byla.
Skrýš je známa, zní ta zpráva,
Že vejce přec skrývá její ruka pravá.

Páté vejce:
Poslední vejce leží tam, kde každý kmán svou pýchu mívá.
Je hlídáno v místě, kde každý pán,
Svůj klenot před zraky dam skrývá.
Je mocným strážcem velký bílý pták.
Hle, hned pod ním ono vejce leží.
Ctihodná dáma v černé a bílé k němu upírá svůj zrak,
Na žádost pána sama církev v klíně vejce střeží.

Pět dam má najít, Adam, pán.
Pět vajec svých vyzískat zpět.
Tu bitvu započal on sám.
Ať dokončí ji.
A to teď hned.
Ukaž svůj důvtip, pane náš.
Potěš své dámy ještě jednou.
Však žádnou z nás moc neuraž,
Ať z rdění rychle nepoblednou.