Zdeňka Hledíková: Svět české středověké církve
autor: Mgr. Josef Šrámek
Zdeňka Hledíková - Svět české středověké církve, Argo, Praha 2010, 504 s.
Profesorka Zdeňka Hledíková náleží bezpochyby mezi nejvýznamnější domácí znalce středověkých dějin, specializuje se především na dějiny církevní. Její monografie o biskupu Janovi IV. z Dražic a arcibiskupu Arnoštu z Pardubic patří k mistrovským počinům českého dějepisectví. Nově vyšlá kniha, která obohacuje ediční řadu Historické myšlení nakladatelství Argo, pak představuje soubor vybraných autorčiných studií z let 1975-2004, jež byly pro aktuální vydání dílčím způsobem aktualizovány – především co se týče bibliografie, částečně ovšem i po stránce obsahové!
Jak tedy vypadá svět české středověké církve, kterým nás Z. Hledíková nabízí provést? Před čtenářem se při četbě rozevírá pestrý vějíř, zahrnující celou řadu aspektů církevního života ve středověku. Kniha je totiž členěna do několika tematických celků, které jednotlivé studie zaštiťují. Pod hlavičku Církev a společnost spadají texty postihující vývoj struktury duchovenstva ve středověkých Čechách, problematiku vztahu duchovní a světské moci na příkladu českých zemí 2. poloviny 14. století, popř. vztah církve a šlechty před vypuknutím husitských bouří i klíčovou otázku mocenského a ekonomického postavení české církve v tomtéž období. Do stejného okruhu zájmu spadá rovněž ne nepodstatná otázka zbožnosti pražských obyvatel v době předhusitské. Oddíl doplňuje studie zabývající se fundační činností českých králů ve 14. století a pozice církve za panování Karla IV. V problematice orientujícího se čtenáře jistě nepřekvapí, že další obsáhlé pasáže tvoří pojednání na téma středověké církevní správy a středověkého papežství - obojí opět náleží k profilujícím a dlouhodobým zájmům prof. Hledíkové. Texty, zařazené do oddílu o církevní správě, pojednávají o písemné kultuře středověkého pražského arcibiskupství, věnují se synodám v pražské diecézi a jejich kodifikačnímu vlivu na české poměry, stěžejní pojednání pak představuje nástin vyústění církevně správního vývoje za arcibiskupa Jana z Jenštejna, resp. vhled do správy české církve za sedisvakance v polovině 15. století. Oddíl nazvaný České země a papežství pak reflektuje vztahy papežské kurie a českých zemí ve 14. století s ohledem na sílící papežský centralismus či naopak cesty českého kléru do Říma. Pěknou případovou studii představuje např. jedna ze studií, zabývající se Janem z Lokte, prvním českým kuriálem za vlády Jana Lucemburského. Podobného charakteru je i stať, skýtající zajímavý náhled na každodenní život rižského arcibiskupa Friedricha z Pernštejna. Tento čtyřlístek vybraných kapitol z dějin české středověké církve pak doplňuje ještě jeden oddíl, spojený s hlavním tématem spíše volně, pojmenovaný výmluvně Přesahy do běžného života. Církve v širším chápáni se tu dotýkají pojednání o církevních festivitách a podobách jejich slavení jak v kostele, tak mimo něj nebo studie o manželských sporech v 15. století. Jeden z nejzásadnějších textů zde otištěných představuje rozsahem drobná črta, věnovaná osobnosti levobočné dcery nešťastného Václava III., Alžbětě, která významným způsobem doplňuje mezery v přemyslovské genealogii. S tématem knihy tuto nelegitimní Přemyslovnu pojí její působení v klášterech v Pohledu, u sv. Jiří na Pražském hradě a v Pustiměři, kde se stala dokonce abatyší (samotný klášter přitom založil na památku zesnulé Elišky Přemyslovny levobočný syn Václava II., olomoucký biskup Jan Volek). Kromě toho však Z. Hledíková vyzdvihuje význam narací soudních listin jakožto možného pramene pro dnes tolik populární dějiny každodennosti, představuje veřejnosti jednu dlouho neznámou listinu Karla IV. z formulářové sbírky papežské kanceláře či se věnuje kořenům pověsti o blanických rytířích z doby těsně předhusitské.
Výše zmíněný charakter knihy před recenzenta staví neodbytně jednu otázku: jaký má smysl vydávat knižně již dříve vyšlé časopisecké texty? Mám však za to, že takto položená otázka je v tomto případě irelevantní. U předložené monografie se v žádném případě nejedná o lacinou snahu o rozšíření osobní bibliografie, jak jsme toho bohužel někdy svědky, ale o zpřístupnění zásadních, dosud živých textů, které mají bádání o středověké církvi stále nemálo co říct. Toho se může odvážit skutečně jen historik, jehož práce odolala pomyslnému zubu času. Bezpochyby je to případ prof. Hledíkové, jež v knize znovu potvrzuje obecně známou šíři svých znalostí a badatelskou preciznost. Její Svět české středověké církve reprezentativním způsobem resumuje její celoživotní plodnou práci a pro zájemce o danou problematiku představuje velice cennou pomoc a oporu. Domnívám se totiž, že tato kniha bude jimi brána do ruky velice často jako nevyčerpatelný zdroj stále obohacujícího poznání a poučení.