Dana DVOŘÁČKOVÁ-MALÁ – Jan ZELENKA: Curia ducis, curia regis. Panovnický dvůr za vlády Přemyslovců

autor: Mgr. Josef Šrámek

 

Panovnický dvůr hrál ve středověké společnosti velice podstatnou úlohu. Tvořil nejbližší okolí vladaře a svým způsobem i nejzákladnější páteř tehdejšího státního organismu. Vedle toho však dvůr představoval také význačný kulturní fenomén. Dvorská problematika tak skýtá potenciál zaujmout široké spektrum zájemců o dějiny středověku, přesto v domácí medievistice stále figuruje téměř jako pole neorané. Už tím předkládaný titul přitahuje pozornost. Název, stejně jako podařená obálka s vyobrazením knížete Václava a krále Václava II., výmluvně informuje o obsahu knihy, jímž je podoba, fungování a vývoj panovnického dvora přemyslovských knížat a králů. Knihu otevírá klasický přehled dosavadního bádání. Třebaže v českém dějepisectví není problematika středověkých panovnických dvorů neznámá, pozornost dosud ulpívala především na aspektu správních dějin, a dvorský organismus jako takový se narozdíl od raně novověkého období ucelenějšího zpracování nedočkal. Obzvláště starší středověk byl v tomto ohledu donedávna opomíjen. Větší pozornost proto oba autoři věnují představení bádání zahraničního (především německého a anglosaského), kde má toto studium dlouhou tradici. Představení sekundární literatury pak doplňuje i shrnutí relevantních pramenů. Přitom už tato přehledová pasáž dává tušit specifika českého prostředí, charakteristického torzovitostí a odlišnou strukturou pramenů (pro danou dobu např. chybí prameny typu dvorských řádů).

Klíčové pojmy, zavedené západní historiografií, tvoří triáda kategorií dvůr, rezidence, dvorská kultura. V takto vytyčených mantinelech se logicky pohybují i autoři recenzované knihy. Po teoretickém úvodu tak přichází kapitola o skladbě panovnického dvora přemyslovské éry. Zachytit podobu panovníka nejbližšího okolí umožňují, byť nepřímo a torzovitě již nejstarší prameny, např. svatováclavské legendy. Ještě sdílnější je Kosmova kronika a především od poloviny 12. století se množící listiny. I přesto je ale problematické naplnit konkrétní doložený úřad praktickou funkcí, resp. plně postihnout vztah nositele ke dvoru. Jedná se tak v první řadě o skládání střípků a vyvozování na základě analogií, přičemž se situace dramaticky nemění ani ve vrcholném středověku. Autoři tak podle pramenů 10.-14. století vypočítávají jednotlivé doložené úřady i jejich držitele, pokouší se rekonstruovat náplň těchto úřadů, jejich vzájemnou hierarchii i její proměnu v čase. Zjevné limity se pak snaží kompenzovat s odkazem na vzájemné vazby komparací se zahraničím. Výsledkem je závěr, že přemyslovský dvůr se vyvíjel od úzké domácnosti knížete k systému jednotlivých dvorských úřadů, přičemž se předpokládá kontinuita mezi dobou knížecí a královskou. Před polovinou 12. století pak knížecí dvůr dosáhl minimálně po formální stránce západoevropských standardů a až v závěru přemyslovské doby začal proces oddělování dvorských a zemských úřadů, dokončený v časech Jana Lucemburského. Záživnější kapitolou je vykreslení každodenního života na přemyslovském dvoře, kdy je sledována móda, strava, hygiena, postavení žen a dětí, stejně jako slavení svátků a prožívání rituálů, prostupujících životem středověké společnosti. Jde opět o skládání dílčích drobků, přesto je výsledný obraz dostatečně ilustrativní. Dalším větším okruhem se stala panovnická rezidence a vladařská sídla. V centru pozornosti tu stojí přirozeně vývoj a role pražského hradu, nejsou ale opomenuty ani další lokality, spjaté se dvory přemyslovských panovníků. Poslední téma pak představuje rytířská dvorská kultura, zrodivší se v západní Evropě v průběhu 12. století a v přemyslovských zemích doložená od století následujícího. Pojednány tu jsou  turnaje, dvorská literatura a jí prezentovaný ideál středověkého rytíře i srovnání tohoto ideálu s realitou či vděčný fenomén dvorské lásky.     

Autoři zpracovali dosud takto komplexně neuchopené téma, jejich kniha je tedy jednoznačně přínosem. Příznačná je fundovaným rozhledem po pramenech i dosavadní literatuře, obzvláště sympaticky působí komparativní rámec práce i kritický přístup autorů. Pozitivní hodnocení zaslouží také soudržnost textu, psaného dvěma individualitami. Zájemci o dějiny přemyslovské doby proto titul bezpochyby uvítají.