Dana DVOŘÁČKOVÁ-MALÁ – Jan ZELENKA a kol.: Přemyslovský dvůr - Život knížat, králů a rytířů ve středověku
Dana DVOŘÁČKOVÁ-MALÁ – Jan ZELENKA a kol.
Přemyslovský dvůr
Život knížat, králů a rytířů ve středověku
Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2014, 627 s., 999 Kč.
autor: Mgr. Josef Šrámek
Donedávna patřila problematika panovnických dvorů v české historiografii ne sice k neznámým, ale jistě k nepříliš frekventovaným tématům. V posledních letech však byly středověkým dvorům a rezidencím věnovány tři sborníky a dvě monografické syntézy, jejichž společným jmenovatelem jsou vedle tematu i jména Dany Dvořáčkové-Malé a Jana Zelenky. Jejich zásluhou se středověké dvory dostaly do popředí současného medievistického bádání a aktuálně předloženou publikaci lze chápat jako pomyslnou zprávu o zakončení výzkumu. Nebo alespoň jedné jeho fáze. Kniha se totiž od svých předchůdců poměrně zásadně odlišuje. Zatímco sborníky Dvory a rezidence sloužily jako pomyslná dílna, v níž bylo téma precizováno, obě monografie Dany Dvořáčkové-Malé a Jana Zelenky, věnované dvorům přemyslovských knížat a králů, resp. dvoru předposledního Přemyslovce Václava II., byly pokusem o sumární uchopení tématu, kniha současná se naopak nepokrytě obrací na laického čtenáře a vykračuje cílevědomě po cestě popularizace. Netřeba snad dodávat, že bez rezignace na odbornou úroveň. Toto zacílení se stává prvním pozitivem knihy.
Za účelem představit širší veřejnosti podobu, fungování a život na dvoře přemyslovských knížat a králů se ke společnému dílu sešlo téměř třicet odborníků v jednotlivých medievistických disciplínách. Tomu pak odpovídá i bohatý obsah knihy. Čtenář se zde dozví jak chápali středověcí lidé dvorský organismus, je mu představen klíčový fenomén dvorské literatury, stejně jako s dvorským uměním úzce spjatá problematika dvorské lásky, rytířského ideálu a dvořanství či zbožných darů a fundací. Klíčové pasáže se zaobírají postavami dvůr tvořícími, osobností panovníka a jeho rodiny počínaje, přes jednotlivé hodnostáře a lidi stojící okolo trůnu až po nejposlednější služebný personál. Zvláštní pozornost je věnována životu žen a dětí na dvoře přemyslovských knížat a králů. Stranou nezůstane ani genealogie a rodový mýtus Přemyslovců, písemná kultura přemyslovského dvora, manželství a rodinný život, vdovství nebo nelegitimní potomstvo Přemyslovců. Čtenář se dozví jak se na knížecím a královském dvoře žilo ve chvílích oficiálních, slavnostních i soukromých, jak se zde vařilo a stolovalo, jak byla provozována hygiena a co považovala za ideál dobová zdravověda, dozví se jak vypadalo hospodaření dvora, seznámí se s módními trendy a obchodem s luxusním zbožím. Nelze zapomenout na tak důležité události v životě dvora jako byly turnaje a lovy, stejně jako korunovace, křtiny, zásnuby, svatby i pohřby. Středověký dvůr byl živoucím organismem, v jehož centru stál panovník. Zvláště v raném středověku (ale ještě i v době posledních Přemyslovců) dvůr často cestoval. S problematikou středověkého dvora se tak nutně pojí problematika rezidencí. Českým unikátem je nepřerušená sídlištní tradice Pražského hradu, jemuž je proto v knize věnována odpovídající pozornost. Mimo však nezůstávají ani další sídla, která si Přemyslovci oblíbili, jako lovecké dvory či domy ve městech. V této souvislosti pak nelze nezmínit nároky, které na dvořany kladlo časté cestování, zařazeno je také téma územních zisků a ztrát přemyslovské dynastie.
Výsledkem je logicky členěný text, psaný s erudicí, přesto však povětšinou přístupným jazykem, což nebývá vždy obvyklé a lze zde tušit pečlivou snahu editora, který musel sladit stylistiku několika desítek autorů. Při četbě kniha působí velmi sourodě, což dále přispívá k dobrému dojmu. Titul v zásadě sleduje koncepci starších knih, širší autorský kolektiv i větší rozsah však dovolil přinést nové informace i pojmout téma více do hloubky. Přemyslovský dvůr tak není pouhým rozmělněním předchozích prací, učeným pro nový čtenářský okruh, ale autonomním dílem. Jak se stalo obvyklým u titulů tohoto charakteru, výklad doplňuje množství citací ze soudobých pramenů, dobových vyobrazení i fotografií reálií nebo mapových příloh. Obrazový doprovod se stává dalším kladem, neboť neslouží jenom k ilustraci, ale představuje rovnocennou součást výkladu, které je na místě věnovat pečlivou pozornost. Nepříliš funkční se však jeví tematická okénka, které vstupují pravidelně do hlavního výkladu (podobně jako dříve u titulů Přemyslovci a Lucemburkové téhož nakladatelství) a rozbíjejí tak čtenářovu pozornost. Jejich zařazení formou exkurzu na závěr kapitoly či podkapitoly by bylo organičtější a ku prospěchu čtenářskému prožitku. Jedná se ale v celkovém kontextu o drobnou vadu na kráse jinak zdařilé publikace. Titul knihy slibuje zaměření na přemyslovský panovnický dvůr, tím však trochu mate. Přemyslovský dvůr je základem, autoři ale neváhají sahat pro doklady i mimo české poměry. Dvůr je také vykreslován v širokých dobových souvislostech, takže ve výsledku se kniha stává jakýmsi přehledem dějin středověké vyšší kultury. I tato koncepce je důvodem celkového pozitivního hodnocení titulu, který lze doporučit i těm, kterým by se dvorské téma zdálo na první pohled nezajímavým.