Čeští panovníci

panovníci ¾ 13.st. – ½ 14.st.

• Přemysl Otakar II. 1253-1278
• Václav II. 1278-1305
• Václav III. 1305-1306
• Jindřich Korutanský 1306
• Rudolf I. Habsburský 1306-1307
• Jindřich Korutanský 1307-1310
• Jan Lucemburský 1310-1346
• Karel IV. Lucemburský 1346-1378

Přemysl Otakar II. 1253-1278

• narozen jako druhý syn roku 1223 a pokřtěn jménem Přemysl Otakar
• jeho rodiči byli český král Václav I. a Kunhuta Štaufská
• tituly: král a kurfiřt český, markrabí moravský, vévoda rakouský, korutanský a štýrský, pán marky kraňské a vindické, pán Chebska a signor v Pordenone
• vzdělání: hovořil česky, německy a latinsky
• pro svou moc a bohatství byl nazýván Králem železným a zlatým
• jako druhorozený (1223-1247) byl vychováván pro budoucí církevní kariéru
• r. 1247 se stal po smrti svého bratra Vladislava následníkem trůnu a téhož roku mu král Václav I. udělil titul markraběte moravského
• r. 1248 se nechal zvolit mladší králem českým a vedl odboj proti svému otci, přes počáteční vojenské úspěchy byl poražen a s otcem se smířil
• r. 1251 se stal vévodou rakouským a štýrským (dux Austrie a Stririe)
• 11. února 1252 uzavřel sňatek s Markétou Babenberskou, dědičkou Rakouska a Štýrska
• r. 1253 se stal po smrti svého otce českým králem
• za jeho vlády vznikl v letech 1253-1260 zemský soud
• 3. dubna 1254 bylo Budínskou smlouvou přerozděleno babenberské dědictví, Přemysl Otakar II. držel titul rakouského vévody a pána Plittenska a Travenska. Zbytek Štýrska připadl uherskému králi Bélovi IV.
• v letech 1253 a 1254 se Přemysl II. zúčastnil křížové výpravy do Prus, zde založil hrad Královec (nynější Kaliningrad)
• r. 1256 se Přemyslovi II. narodil nemanželský syn Mikuláš (matkou byla Anežka z Kuenringu), pozdější vévoda opavský
• r. 1257 založil král Menší město pražské (dnešní Malá strana)
• r. 1257 byl král v bitvě u Mühldorfu poražen vojsky bavorského vévody, na jehož území podnikl výpravu kvůli sporům o Sušicko. Téhož roku si vynahradil vzniklé ztráty novými územními zisky v Míšensku
• r. 1257 byla v Čechách zavedena inkvizice na stíhání kacířů
• r. 1258 se králi narodila nemanželská dcera Anežka (manžel Bavor ze Strakonic)
• r. 1259 se králi narodila druhá nemanželská dcera Eliška (manžel Oldřich z Drnholce)
• 12. července 1260 rozdrtil Přemysl II. v bitvě u Kressenbrunu v Dolních Rakousích vojska uherského krále Bély IV. a vítězstvím získal Štýrsko
• r. 1260 se král rozvedl s Markétou Babenberskou
• 25. října 1261 uzavřel král sňatek s Kunhutou Haličskou (Uherskou)
• 25. prosince 1261 byl Přemysl II. slavnostně korunován českým králem
• r. 1263 se králi narodil nemanželský syn Jan (pozdější vyšehradský probošt)
• v lednu 1265 se králi narodila dcera Kunhuta (manžel kníže Boleslav II. Mazovský)
• r. 1266 se stal Přemysl II. pánem Chebska
• r. 1269 se na základě smlouvy s Oldřichem ze Sponheimu stal Přemysl II. vévodou korutanským, pánem marky kraňské a vindické a signorem v Pordenone
• 5. května 1269 se králi narodila dcera Anežka (manžel Rudolf II. Habsburský)
• 27. září 1271 se králi narodil dědic trůnu, syn Václav
• r. 1271 po řadě menších potyček s uherským králem Štěpánem V., během nichž Přemysl II. několikrát vojensky pronikl hluboko do Uher a obsadil celé Horní Uhry (dnešní Slovensko), ukořistil svatoštěpánské korunovační klenoty a přinutil Štěpána V. uzavřít mír
• 29. září 1273 proběhla říšská volba, při níž neuspěla kandidatura Přemysla II., římským králem zvolen nevýznamný hrabě Rudolf Habsburský. Přemysl II. jeho volbu neuznal a na důkaz svého postoje mu poslal žebráckou mošnu
• kolem r. 1273 se králi narodila dcera Markéta (zemřela r. 1285)
• r. 1275 uvalil římský král Rudolf Habsburský na Přemysla II. říšskou klatbu
• r. 1276 vtrhl římský král Rudolf do Rakouska a Štýrska, kde se tamní šlechta, nespokojená s Přemyslovou politikou tvrdé ruky, přidala na jeho stranu. Této situace zneužila k odboji i část české šlechty, vedená Závišem z Falkenštejna
• 25. listopadu 1276 byl Přemysl II. za této situace donucen uzavřít s římským králem Rudolfem mír a vzdát se všech svých územních zisků. S takto uvolněnýma rukama potlačil Přemysl II. tvrdě domácí odbojnou šlechtu
• kolem r. 1278 vznikly zemské desky, v nichž byly vedeny zápisy o jednání českého zemského soudu
• 26. srpna 1278 byl Přemysl II. poražen spojenými vojsky uherského krále a říšskými svazy pod vedením římského krále Rudolfa I. Habsburského v bitvě na Moravském poli. Český král v této bitvě zahynul hrdinskou smrtí, o níž se ještě dlouho zpívaly písně, země pak zůstala 5 let bez krále. Jeho nemanželský syn, vévoda Mikuláš I. Opavský, bojující po jeho boku, byl zajat (propuštěn asi po 2 letech)

Václav II. 1278-1305

• narodil se 27. září 1271
• jeho rodiči byli český král Přemysl Otakar II.a Kunhuta Haličská (Uherská)
• tituly: král český a polský, vévoda sandoměřský a krakovský, markrabě moravský, pán v Horním Slezsku a Míšni a pán Chebska
• vzdělání: hovořil česky, německy, latinsky a francouzsky
• po smrti svého otce žil v poručnictví markrabího Oty Braniborského. České království bylo braniborským markrabím Otou drsně drancováno a zemská šlechta byla tímto Václavovým poručníkem vydírána, neboť dědic trůnu byl braniborským rukojmím. Morava patřila v té době, jako válečná reparace, římskému králi Rudolfovi I. Habsburskému. Kralevic Václav byl v té době vězněn na Bezdězu, později pak v Berlíně, Špandavě a jiných městech, tento pobyt a jeho způsob poznamenali kralevicovu psychiku
• 21. května 1281 se v Praze sešel zemský sněm, vyžadující vydání kralevice Václava. Sněm pak jako protiváha chybějící královské moci zasedal až do Václavova návratu
• jaro r. 1282 přineslo vydrancovaným a zpustošeným Čechám po předchozí neúrodě hladomor
• 24. května 1283 vjel propuštěný kralevic Václav slavnostně do Prahy, jeho propuštění předcházelo opakovaně vyplácené výkupné, jehož cenu Ota Braniborský neustále zvyšoval
• 2. června 1284 uzavřela královna vdova Kunhuta sňatek se Závišem z Falkenštejna. Tento bývalý vůdce šlechtické vzpoury proti Václavovu otci, králi Přemyslovi II. pak řídil politiku země až do roku 1288. (Královna Kunhuta žila od manželovi smrti, až do synova návratu, na Opavském Hradci, jež byl údělem jejího nevlastního syna Mikuláše I. )
• 4. července 1287 uzavřel Václav sňatek s Gutou (Jitkou) Habsburskou, sňatek sám byl dojednán již r. 1276
• 6. května 1288 se králi narodil syn Přemysl (zemřel 19.11. 1288)
• ? 1288 zemřela Václavova matka, královna Kunhuta. Po její smrti si Záviš z Falkenštejna sjednal sňatek s její sestrou Alžbětou, řečenou Kumánka, získal souhlas jejího bratra, uherského krále Štěpána a přivezl si Alžbětu do Čech
• v lednu 1289 byl Záviš z Falkenštějna na králův příkaz zatčen a uvězněn. To vyvolalo vlnu odporu v řadách jeho stoupenců, hrozících králi odporem
• 4. března 1289 potvrdil římský král Rudolf I. Habsburský českým králům opět hodnost kurfiřta a říšského arcičíšníka, kterou ztratil Václavův otec poté, co na něho byl uvalen říšský acht
• 6. října 1289 se králi narodila dvojčata, dědic trůnu Václav (budoucí král český, polský a uherský) a Anežka (manžel Ruprecht Nasavský)
• r. 1289 získal Václav II. knížectví býtomské, téhož roku se neúspěšně pokusil získat Drážďany
• r. 1290 získal král knížectví opolské a těšínské a Kladsko
• 24. srpna 1290 dal vévoda Mikuláš I. Opavský, pod hradem Hluboká popravit Záviše z Falkenštejna. Vévoda Mikuláš, zastávající úřad nejvyššího maršálka, potlačoval na králův příkaz vzporu Vítkovců. Záviš, doprovázející jako rukojmí královské vojsko, byl popraven poté, co jeho bratr Vítek odmítl vydat hrad Hlubokou.
• 15. října 1290 se králi narodila dcera Anna (manžel Jindřich Korutanský)
• r. 1291 získal Václav II. Chebsko a vévodství Krakovsko
• r. 1292 obdržel král jako říšskou zástavu Pliseňsko
• r. 1292 založil král klášter Cisterciáků na Zbraslavi
• r. 1292 získal Václav II. knížectví ratibořické a vévodství Sandoměřsko
• 20. ledna 1292 se králi narodila dcera Eliška (manžel Jan Lucemburský)
• r. 1293 zakoupil Václav II. Pirnu
• 4. března 1293 se králi narodila dcera Jitka (zemřela 3. srpna 1294)
• 26. února 1294 se králi narodil syn Jan (zemřel 1. března 1294)
• 21. března 1295 se králi narodil syn Jan (zemřel 6. prosince 1296)
• 21. února 1296 se králi narodila dcera Markéta (manžel Boleslav Lehnický)
• r. 1297 se Václav II. stal říšským vikářem v Míšensku
• 2. června 1297 byli v Praze slavnostně korunováni Václav II. a jeho choť Guta Habsburská
• 18. června 1297 zemřela česká královna Guta Habsburská
• r. 1298 v bitvě u Gölheimu padl v boji s o říšský trůn římský král Adolf Nasavský, kterého český král Václav II. pozvedl na říšský trůn proti Habsburkům a kterého z téhož trůnu srazil poté, co se s ním Adolf nenávratně politicky rozešel. Český král se sám vojensky přímo neangažoval. Z bitvy vyšel vítězně Albrecht Habsburský. (Adolfůf syn Ruprecht Nasavský, manžel princezny Anežky Přemyslovny, zůstal až do konce svého života věrným straníkem krále Václava II.)
• r. 1298 dal český král Václav II. zvolit římským králem svého švagra Albrechta Habsburského. Král Václav byl v té době natolik mocným, že zcela rozhodoval o římském trůnu (kromě vlastního kurfiřtského hlasu disponoval prakticky i čtyřmi zbývajícími). Sám se poučil z chyb a úspěchů přemyslovských králů a neprosazoval vlastní kandidaturu. Nezatížen vlastním bojem o říšský trůn, byl tak Václav neocenitelným spojencem a obávaným protivníkem. Albrecht byl na českém králi zcela odkázán a tomu odpovídaly i Václavovi podmínky
• v letech 1299 a 1300 uskutečnil král měnovou reformu. Od roku 1300 nechal ve Vlašském dvoře v Kutné Hoře razit pražské groše, které se ve své době staly nejstabilnějším a nejpevnější platidlem
• r. 1300 vydal hornický zákoník, tzv. IUS REGALE MONTANORUM
• ve stejném roce 1300 získal Velkopolsko, Kujavsko a východní Pomořany
• v srpnu r. 1300 byl v Hnězdně korunován polským králem, korunovaci přecházel sňatek s dědičkou Polska Richenzou
• r.1301 vymření rodu Arpádovců, uherská šlechta nabídla svatoštěpánskou korunu Václavu II., ten ji přijal pro svého syna Václava III.
• Václav III. vládl v Uhrách jako Ladislav V.
• Přemyslovská říše, zahrnující nyní české, polské a uherské království a slezská knížectví, byla nyní větší, než Říše římská. Tomu odpovídá i zájem a reakce okolních panovníků, včetně římského krále Albrechta a papeže, kteří se snaží omezit moc Přemyslovců a podporují tak jejich přirozené protivníky – v Polsku knížete Vladislava Lokýtka a v Uhrách prosazují vzdorokrále z neapolské větvě Anjou, Karla Roberta. Současně se římský král a papež pokoušejí přetáhnout spojence Václava II. na svou stranu
• 26. května 1303 proběhla v Praze korunovace Václavovi choti Richenzy, kterou král povolal k sobě (od roku 1300 do roku 1303 byla vychovávána u své tety, krakovské vévodkyně Grifiny). Při korunovaci přijala Richenza nové jméno – Eliška
• r.1304 se stále se zhoršující situace v Uhrách stala pro Václava III. neudržitelnou. Uherská šlechta přecházela houfně ke vzdorokráli Karlu Robertovi a Václav III. tak rychle ztrácel nejen oporu své šlechty, ale i její vojenskou moc. Nakonec byl Václav III., obležený v Budíně, vyproštěn mohutným českým vojskem, vedeným jeho otcem. České vojsko při zpáteční cestě zle poplenilo Uhry a s vracejícím se mladým králem vezlo i uherské korunovační klenoty.
• r.1304 napadla české království dvě vojska, první složené z říšských svazů, vedené římským králem Albrechtem a druhé vedené rakouským vévodou Rudolfem Habsburským a uherským vzdorokrálem Karlem Robertem
• obě vojska se spojila u Kutné Hory – pokladnice země i celé Přemyslovské říše, kterou začala obléhat. Obranu vedl Jindřich z Lipé, dokázal město udržet až do příchodu zemské hotovosti. K rozhodující bitvě však nedošlo, po dlouhém stání se nakonec decimované říšské svazy a spojené rakouské a uherské oddíly daly na kvapný ústup, který se v případě říšských svazů změnil v pohraničních hvozdech na masakry.
• Římský král se tímto tažením obrovsky zadlužil, většina jeho spojenců ho opustila a poslechla výzvu Václava II. k tažení proti Albrechtovi, které bylo plánované na jaro následujícího roku 1305. Z plánovaného tažení však pro postupující nemoc Václava II. sešlo, bylo odloženo na neurčito, jeho hrozba Albrechtovi však trvala.
• 15. června 1305 se narodila Václavovi II. a Richenze dcera Anežka. Smrtelně nemocný a zcela vyčerpaný král však pravděpodobně svou dceru vůbec nespatřil. Všechnu svou zbylou energii soustředil na urovnání záležitostí v přemyslovské říši a předání vlády svému synovi Václavu III. Ustanovil též zvláštní komisi, která měla uspokojit královské věřitele – dlužná suma dosahovala infarktové výše. Čechy v té době fakticky skoupily dvě království, slezská knížectví a odrazily nápory říšských svazů, vzdorovaly papeži a rozhodovaly o obsazení římského trůnu.
• 18. června 1305 podlehl český a polský král Václav II. dlouhé a vleklé nemoci – tuberkulóze. Jeho smrtí se obrovská přemyslovská říše prakticky rozpadla.

Václav III.

• narodil se 6. října 1289
• jeho rodiče byli český král Václav II. a Guta Habsburská
• tituly: král český, polský a uherský, vévoda krakovský a sandoměřský
• hovořil česky, polsky, německy a latinsky
• v letech 1289-1301 byl vychováván na pražském královském dvoře
• r.1301 zemřel v Uhrách král Ondřej III., poslední z rodu Arpádovců. Papež si přisvojil právo obsadit uprázdněný svatoštěpánský trůn a jako svého kandidáta prosadil Karla Roberta z Anjou. Uherská šlechta tuto papežskou volbu neuznala a hledala vlastního kandidáta. Významnější část uherské šlechty a prelátů vedených Matůšem Čákem Trenčianským za této situace nabídla svatoštěpánskou korunu tehdy nejmocnějšímu sousednímu panovníkovi Václavu II. Český král korunu přijal, ne však pro sebe, ale pro svého syna.
• 27. srpna 1301 byl Václav III. korunován uherským králem a ujal se v Budíně vlády jako Ladislav V.
• r.1302 začal Václav III. boj za udržení trůnu s papežskou kurií . Jeho otec, Václav II. požádal v té době francouzského krále Filipa Sličného, který stál také proti papeži, o spojenectví. Nedlouho nato dal Filip Sličný v Římě papeže Bonifáce zajmout, ten své pokoření nepřenesl a brzy nato zemřel. Nový papež získal svatopetrský stolec pomocí a přízní francouzského krále a jeho sídlo bylo přeneseno do Avignonu. Nový papež zaujal politiku postupného převádění Václavových spojenců na svou stranu, tím stoupal vliv vzdorokrále Karla Roberta v Uhrách.
• r.1304 se stala situace v zemi pro Václava III. kritickou a neudržitelnou. Obleženého uherského krále vyprostil jeho otec Václav II. s mohutnou českou hotovostí, ale když shledal bezvýchodnost situace a dozvěděl se o chystaném říšském vpádu do Čech, odvezl syna ze země a vzal s sebou i korunovační insignie Uherského království. Tím ztratili Přemyslovci poslední přívržence v zemi.
• r.1305 po předčasné smrti svého otce, českého a polského krále Václava II. se ujímá trůnu i vlády nad rozlehlou přemyslovskou říší. Protože si byl vědom, že není v jeho silách udržet celistvost této velké a bojem o moc zmítané říše, která navíc obrovsky zatěžovala již tak zadluženou zemskou pokladnu, začal jednat s bavorským vévodou Otou o postoupení svých nároků na uherský trůn. Zrušil své zasnoubení s dědičkou Uher, princeznou Alžbětou.
• 5. října 1305 se oženil s Violou Těšínskou, dcerou nevýznamného Piastovského knížete Měška Těšínského
• aby si uvolnil ruce pro chystané tažení do Polska proti Vladislavu Lokýtkovi, který se ucházel o polskou korunu, uzavřel Václav III. smlouvu s římským králem Albrechtem a vzdal se v jeho prospěch Pliseňska, Chebska a Míšenska
• téhož roku 1305 po předchozích jednáních přenesl své nároky na uherský trůn ve prospěch bavorských Wittelsbachů a předal východní Pomořany braniborským Askáncům. Takto si zajistil další spojence pro další upevňování svých pozic v evropské politice. Postoupením uherské koruny bavorskému vévodovi zaměstnal svého soka Karla Roberta a postoupením Pomořan zase Lokýtka. Za západní postoupená území si zajistil, že Říše se nebude vměšovat do jeho vnitřní politiky Čech a Polska. Postoupená území fakticky již nedržel, nebo by si jejich udržení vyžádalo sil, které by ho brzy vyčerpalo.
• r.1306 vznikl veršovaný epos Alexandreida
• r.1306 na naléhání svých rádců a polského hejtmana vytáhl vojensky proti Lokýtkovi
• 4. srpna 1306 byl na shromaždišti v Olomouci Václav III. zavražděn neznámými vrahy. Zemřel ve věku 17 let. Jeho osobou vymřela po meči přemyslovská dynastie, vládnoucí u nás přes 400 let.