Hradecký dvůr Alžběty Richenzy

Hradecký dvůr Alžběty Richenzy

Zemské a dvorské hodnosti

Maršálek nejvyšší

původně byl maršálek člen knížecí družiny, jemuž byla svěřena správa knížecích koní (v 11. - 13. st. věc velmi důležitá), zároveň byl velitelem panovníkova ozbrojeného průvodu při jeho cestách. Měl právo jménem panovníka svolat a vést zemskou hotovost. V případě panovníkovy nepřítomnosti jej na válečných taženích zastupoval. Knížecím protějškem tohoto úřadu mohl být velkohejtman (Opavsko, Slezská knížectví). Je nanejvýš pravděpodobné, že odpovídající úřad maršálka byl zastoupen i na „hradeckém“ dvoře královny vdovy Alžběty Richenzy (Eliška Rejčka), vládnoucí v 1. dekádě 14. st. ve východních Čechách na svém vdovském údělu obnášejícím 5 věnných měst.

Kancléř

v knížecí době osoba odpovědná za použití panovníkovy pečeti na listinách a důležitý diplomatický činitel. Stál v čele skupiny duchovních na panovníkově dvoře, kteří jsou pověřeni obstaráváním písemné agendy (protonotář, notáři), tzv. královské kanceláře.

Komoří, komorník

původně člen knížecí družiny, pověřený správou knížecího jmění a důchodů, obyčejně také důvěrník panovníkův a jeho zástupce při různých příležitostech. Po zřízení zemského soudu v druhé pol. 13. st. se stal nejdůležitější osobou tohoto soudu, kde původně asi hájil fiskální zájmy královy. K ruce měl výkonné orgány, zvané rovněž komorníky (půhončí). Na poč. 14. st. byl v čele zemského soudu a hlavním činitelem u zemských desek.

Podkomoří

na konci 13. st. a na poč. 14. st. správce královských (komorních) důchodů z urbury, korunních statků, z královských měst a církevních ústavů na královské půdě, ve jménu krále vedl soudní a finanční správu královských měst. v uvedené době to byl (vedle kancléře) nejvýznamnější a nejdůležitější úředník v zemi.

Hofmistr

(magister curiae) správce královského dvora, který měl pečovat o vnější pořádek při dvorských obřadech a slavnostech, jejichž uspořádání a vystrojení mu byly vyhrazeny. U pražského dvora byl tento úřad zřízen na poč. 14. st.

Číšník

původně dvorský úředník, jež podával pánu při hostině číši, byl mu svěřen dozor nad sklepy a vinicemi dvora. Později byl vykonáván jen při slavnostních příležitostech, až se stal pouhým čestným úřadem. Byly s ním spojeny důchody a rozmanité, ne bezvýznamné výhody. Funkci nejvyššího číšníka vykonával šenk dvorský, který svůj úřad přijímal od panovníka v léno.

Stolník

(lat. dapifer, něm. Truchsess) dvorský hodnostář, původně pro stolní službu. Měl dozor nad kuchyní dvora. Tak jako číšník, měnil se tento úřad v čestnou funkci udělovanou panovníkem dle uznání, později dědičně. Byly s ním spojeny určité důchody a ne bezvýznamné výhody.

Korouhevník

hodnostář, původně nosil panovníkovu korouhev. V Polsku nesl při válečné výpravě zemskou korouhev.

Hejtman, královský hejtman

královský úředník v plném rozsahu zastupující krále na určitém území, nebo v době nepřítomnosti panovníka (ve 20. a 30. letech 14. st. zastával tento úřad na Moravě Jindřich z Lipé, po krátkou dobu pak byl českým hejtmanem jeho syn Jindřich z Lipé ml., přezdívaný Železný). Od sklonku první pol. 14. st. se tento úřad týkal především jednotlivých nových území rozšířeného českého státu.

Lovčí

(lat. venator) zeměpanský ochránce lesa a zvěře (officium venacionis), jemu byli podřízeni lesníci.

Postavení, prestiž a funkce jednotlivých dvorských a zemských úřadů se v průběhu doby lehce měnily nejen v závislosti na osobě panovníka a potřebách kladených na tyto úřady, ale i s ohledem na samotné osoby, jež tyto úřady držely a spravovaly a na jejich postoje a zájmy, jež hájily. Dobrým příkladem toho je rozporuplná doba panování českého a polského krále Jana Lucemburského a jeho problematické vztahy s nejvyššími dvorskými úředníky a následně postoj a způsob vlády jeho syna římského císaře a českého krále Karla IV.

Literatura: