Věnná města

Královna vdova Alžběta Richenza (Eliška Rejčka) disponovala v letech 1308-1318 pěti městy v zástavní hodnotě 40 000 hřiven stříbra. Jednalo se o tato města ve východních Čechách: Hradec, Chrudim, Mýto, Polička a Jaroměř, jež svou strategickou polohou umožnily vytvoření téměř nezávislé signorie. Tato města jí byla připsána jako vdovské věno jejími dvěma manželi, králi Václavem II. a Rudolfem I. Habsburským. Poté co královna Richenza podruhé ovdověla, přesídlila roku 1308 do svých měst, aby zde žila jako téměř suverénní panovnice, vydržujíce si zde skvostný dvůr, jež zastínil i ten královský v Praze. Za dobu jejího panování vzkvétala nejen její města, ale i celé východní Čechy. Richenzin plný titul zněl Její milost královna vdova, někdy královna česká a polská, paní věnných měst. Někdy v letech 1318 až 1320 přesídlila do Brna, kde stranou politiky prožila po boku muže svých snů, Jindřicha z Lipé pravděpodobně nejšťastnější období svého života.

Hradec nad Labem

(někdy též nazývaný Červený Hradec, nynější Hradec Králové)

• Město bylo postaveno na místě bývalého slovanského hradiště a již za dob knížecích Čech patřívalo k jednomu z údělných knížectví, udělovaných mladším Přemyslovcům. Z těchto dob pocházel i hrad, za královských časů modernizovaný. Od 12. století zde sídlí arcijáhen.
• Na přelomu 12. a 13. st. se hradiště mění na město a jako město je poprvé připomínáno roku 1225 v listině krále Přemysla Otakara I.

Město za pobytu Její Milosti

• Roku 1305 připsal město Elišce Rejčce její první manžel, český a polský král Václav II.
• Roku 1308 se Richenza vrací z Rakous do Čech do svých měst, z nichž si právě Hradec zvolila za své sídlo.
• Roku 1315 se na náměstí u chrámu sv. Ducha konal slavný soudní ordál, tzv. boj dvanácti.
• Roku 1316, nedlouho po skončení války dvou královen, pozvala Richenza do Hradce vévodu Jindřicha Javorského, jemuž zasnoubila svou jedinou dceru Anežku. Princezna Anežka dostala od své matky Hradec věnem a javorský vévoda Jindřich tak přibyl do města i se svým dvorem a zbrojnou hotovostí. Na královninu žádost pak vévodovi Slezané doplnili válkou prořídlé a vyčerpané posádky věnných měst.
• Mezi léty 1318 – 1320 odešla Richenza do Brna, kde pak žila po boku svého přítele Jindřicha z Lipé. Po dohodě s králem Janem Lucemburským mu za dohodnuté odstupné svá věnná města postoupila. Je pravděpodobné, že i za svého moravského pobytu udržovala kontakt s Hradcem. Nakrátko se sem po smrti Jindřicha z Lipé navrátila, aby zde roku 1335 zesnula.
• Za doby jejího pobytu sídlí ve městě arcijáhen a děkan, uvnitř městských hradeb je klášter Minoritů (připomínaný již od roku 1241) a klášter Dominikánů s kostelem Panny Marie. Krom Německých rytířů a Johanitů, kteří zde sídlili, měly ve městě a na předměstí své majetky i Opatovický a Sedlecký klášter. K městu patřilo též cca 6 mlýnů, cca 4 lázně, špitály, sladovny a nezbytný nevěstinec. Ve městě sídlili notáři a poptávka honosného dvora jistě přilákala i přední mistry uměleckých, oděvních a dalších řemesel, již dříve zde sídlili brníři, helméř, ostruháři a výrobce pergamenu.
• Město je obehnané hradbami z neomítnutých cihel, součástí fortifikace je hrad, klášter Minoritů, kostel sv. Jana a městské věže. Vstup do města je chráněn dvěma branami, Pražskou a Slezkou (též zvanou Mýtská). Pod Pražskou branou byl špitál a komenda Německých rytířů s kostelem Sv. Jakuba. Ve městě byl i dům Johanitů , kteří zde měli i další majetky.
• Za svého pobytu v Hradci dala královna údajně zrekonstruovat původní královský hrad (purkrabí hradu je připomínán na poč. 14. století), z něhož učinila reprezentativní sídlo, odpovídající jejímu postavení. V téže době započala i se stavbou chrámu sv. Ducha (tzv. Slezká architektura – neomítnuté cihlové zdivo). A z téže doby je i její náročná zakázka iluminovaných rukopisů.
• Svou rozlohou, majetkem, počtem domů, obyvatel a udělenými právy patřil Hradec mezi nejvýznamnější města v českém království.

Pečeť je doložena až od roku 1362, tedy v období římského císaře a českého krále Karla IV. Město užívalo současně dva praporce, královský (královské město) a městský s písmenem G (užívalo se volně kombinací zlaté G v modrém poli, nebo stříbrné G v červeném poli).

 

Chrudim

• Kronikářem Kosmou je zmiňována již v 10. století.
• Ve 13. století je již Chrudim hrazeným městem.
• Roku 1305 připsal město Elišce Rejčce její první manžel, český a polský král Václav II.
• Obranu města tvořilo dvojí pásmo hradeb, zpevněné okrouhlými baštami a dvěma hlavními branami. K městu náležel královský hrad a dominantou náměstí byl kostel Nanebevzetí Panny Marie.
• Pečeť je doložena až od roku 1362, tedy v období římského císaře a českého krále Karla IV. Město užívalo současně dva praporce, královský (královské město) a městský – ve stříbrném poli černá orlice s červenou zbrojí.

 

Mýto

(nynější Vysoké Mýto)

• Město bylo založeno před rokem 1265 králem Přemyslem Otakarem II. při takzvané Trstenické stezce, nedaleko starého hradiště na Vraclavi. Jde o jeden z vrcholných projevů vyspělého urbanismu doby posledních Přemyslovců.
• Roku 1305 připsal město Elišce Rejčce její první manžel, český a polský král Václav II.
• Pečeť je doložena až od roku 1350, tedy v období římského a českého krále Karla IV. Město užívalo současně dva praporce, královský (královské město) a městský – v rudém poli zelený zpět hledící drak.

 

Polička

• Město bylo založeno roku 1265 králem Přemyslem Otakarem II. a jeho lokátorem byl Konrád z Limberka.
• Obranu města, stojícího nedaleko královského hradu Svojanov, tvořila snad v té době stále ještě dřevěná palisáda s valem (obdobně nedostatečná dřevěná palisáda královského města Hor Kuten však dokázala v letech 1305, 1307 a 1310 úspěšně odolávat i útokům říšských svazů vedených římským králem Albrechtem Habsburským a mladičkým lucemburským hrabětem a manželem Elišky Přemyslovny Janem Lucemburským, jenž se stal následujícího roku českým králem).
• Roku 1307 připsal město Elišce Rejčce její druhý manžel, český král Rudolf I. Habsburský, řečený Kaše.
• Pečeť je doložena až od roku 1362, tedy v období římského císaře a českého krále Karla IV. Město užívalo současně dva praporce, královský (královské město) a městský – svisle rozpůlený, v pravé polovici je doprava obrácený stříbrný královský lev se zlatou korunkou a zbrojí v rudém poli, v levé polovici je černá poloviční vlevo hledící říšská orlice ve zlatém poli.

 

Jaroměř

• Město bylo postaveno na místě původního hradiště z 11. století, o němž je nejstarší písemná zmínka z roku 1126. Název města souvisí údajně s knížetem Jaromírem, jenž tento kraj držel jako dědičný úděl.
• Královským městem se stalo zřejmě za krále Přemysla Otakara II. První písemný doklad o existenci města je z roku 1298.
• Roku 1307 připsal město Elišce Rejčce její druhý manžel, český král Rudolf I. Habsburský, řečený Kaše.
• Pečeť je doložena až od roku 1308, tedy v období českého krále Jindřicha Korutanského. Město užívalo současně dva praporce, královský (královské město) a městský – ve stříbrném poli dvé přivrácených stupňů.

 

• August Sedláček – Místopisný slovník historický království Českého, Praha 1998
• Dagmar Krsková – Královny a jejich věnná města, Dvůr králové nad Labem, 2001
• Jaromír Mikulka – Dějiny Hradce Králové I./1, Nadace Historika, Hradec Králové 1995
• Jiří Čarek – Městské znaky v českých zemích, Academia, Praha 1985
• Libor Jan – František Skřivánek – Němečtí rytíři v českých zemích, Synergon a.s., Praha 1997
• Milan M. Buben – Encyklopedie řádů a kongregací v českých zemích 1. díl, Libri 2002

Poznámky:

• Boj dvanácti byl ordálem (soudním soubojem), konaným v Hradci roku 1315 na náměstí u kostelu sv. Ducha. V jízdní srážce se tu potýkalo 6 Věnkoviců a 6 Rudolticů (viz. Dalimilova kronika).
• Anežka Přemyslovna – dcera českého a polského krále Václava II. a jeho druhé choti, polské dědičky, královny Alžběty Richenzy (Elišky Rejčky), narozena roku 1305 na Pražském hradě (asi dva týdny před smrtí svého otce Václava II.)
• Mlýny stály na předměstí Hradce, jeden byl hradský (královnin), tři náležely německým rytířům a dva církevních řádů.
• Řemesla – jejich soupis je neúplný a pochází z knihy testamentů k roku 1330, kdy již zde dvůr po odchodu královny Richenzy do Brna nesídlil, ale je jistě více než pravděpodobné, že náročné potřeby dvora, jež leckdy převyšoval i ten pražský, přilákaly přední představitele všech řemesel, jež mohly uspokojit potřeby náročných zákazníků. Vždyť krom samotné nádherymilovné mladičké královny, jež byla vyhlášenou krasavicí, a jejího dvora, se zde pohybovala špička zemské šlechty v čele s nejvyšším maršálkem a podkomořím království českého Jindřichem z Lipé.
• Němečtí rytíři – Řád německých rytířů (bratři německého řádu Pany Marie Jeruzalémské). Velmistry řádu byli v té době Siegfried von Feuchtwangen (1303-1311) a Karl von Trier (1311-1324). Zemskými komtury v Čechách byli Johann Waldeser (1304-1309), Leo von Thyssow (1315-1326) a Ješek z Lichtenburgu (1328-1329). Řádová komenda byla v Hradci již od 2. poloviny 13. století a sídlili zde 2 řádový bratři (běžný počet byl 2-4, jen na velkých hradech byly komendy o 10-12 bratrech, největší byl Slavkov – 12 řádových bratrů a Chomutov s hradem Blatnem 11 bratrů) . V Hradci byla toliko malá komenda, přesto předpokládáme, že se v případě nebezpečí podíleli na obraně svěřené brány, případně části hradeb. Totéž lze předpokládat i u Johanitů, byť jinak tyto řády zachovávali neutralitu a do světských sporů obvykle nezasahovali. Přes jejich nevelké počty bylo válečné umění řádových rytířů proslavené a byli by jistě nezanedbatelnou oporou města v případě nutnosti jeho obrany. Ostatně za husitských válek došlo v Hradci k tvrdému střetu, když se tato malá komenda spolu s Johanity bránila rozlícenému útoku kališníků.
• Johanité - Suverénní vojenský a špitální řád sv. Jana Jeruzalémského. Velmistrem řádu byl v té době Frá Foulques de Villaret (1305-1319) a Frá Hélion de Villeneuve (1319-1346), Velkými preceptory v Čechách a přivtělených zemích byli Helphrik z Rudigkheimu (1301-1313) a Berthold hrabě z Hennebergu (1313-1325). V případě Hradce nemáme o velkosti domu a počtu případných řádových bratří žádných zpráv, nejednalo se tedy pravděpodobně o významnou záležitost.