Marinus pochází z vážené flanderské měšťanské rodiny, která po generace obchodovala s látkami. Již od útlého věku vyrůstal po boku Cornelia, syna spřáteleného obchodnického rodu. Oba chlapci sdíleli nejen dětská dobrodružství, ale později i povinnosti rodinného podnikání. Společně putovali po obchodních stezkách mezi flanderskými městy a zeměmi Svaté říše římské a právě díky obchodu se poprvé dostali také do Českého království.

Během jedné z těchto cest se seznámili s opavským krejčím a jeho ženou Cecilií. Marinus si tehdy povšiml, že jeho přítel věnuje mladé dívce poněkud více pozornosti, než by bylo při běžném obchodním jednání obvyklé. Moudře však mlčel a ponechal věcem jejich vlastní běh.

Roku 1303 vyvrcholil ve Flandrech odpor proti francouzským machinacím, vysokým daním a tvrdým sankcím. Stejně jako mnozí mladí muži se i oba přátelé připojili k vojsku, které si v průběhu bojů vysloužilo padnoucí přezdívku Clauwaert. Bok po boku prošli nejednou bitvou a sdíleli nebezpečí i strasti válečných let. Cornelius se v bojích natolik vyznamenal, že byl knížetem Guyem de Dampierre pasován na rytíře, následně i pána s přilehlými statky. Marinus byl svědkem těchto událostí a z přítelova vzestupu měl upřímnou radost.

Po získání statků a hradu jmenoval Cornelius svého dlouholetého druha správcem panství. Marinus se této úlohy zhostil se stejnou pečlivostí, jakou dříve věnoval obchodu, a brzy se stal nepostradatelnou součástí domu pána de Katte. Starost o hospodářství, majetek i služebnictvo svěřených držav mu byla stejně vlastní jako oddanost jeho pánu.

Jedinou věcí, v níž se s přítelem nikdy zcela neshodl, byla Corneliova volba manželky. Marinus byl přesvědčen, že nový pán by měl hledat nevěstu mezi šlechtickými rody, a proto pohlížel na sňatek s měšťanskou vdovou Cecilií s jistými rozpaky. Přesto však přijal rozhodnutí svého pána a zachoval mu neochvějnou věrnost. Čas navíc postupně ukázuje, že Corneliova volba nebyla nerozumná.

Protože pan Cornelius dnes jen nerad opouští své flanderské državy a dlouhé cesty do Českého království podniká pouze výjimečně, svěřuje doprovod své manželky právě Marinovi. Ten ji doprovází na turnaje, sněmy i slavnosti, zastupuje zájmy rodu de Katte a dbá na bezpečí i důstojné postavení své paní. Není proto neobvyklé spatřit jej také na dvoře královny Alžběty Richenzy, kde stojí po boku paní Cecilie jako její průvodce, rádce a zástupce jejího manžela.

Po více než třiceti letech přátelství zůstává Marinus tím, čím byl vždy – věrným druhem, schopným správcem a mužem, na jehož slovo i oddanost se mohou Cornelius i Cecilie bez obav spolehnout.