Hradecký dvůr Alžběty Richenzy

Hradecký dvůr Alžběty Richenzy

Projekt Rekonstrukce středověkého panovnického dvora

Projekt středověkého dvora hradecké královny Alžběty Richenzy je postavený na myšlence pokusit se znovu oživit výstavní dvůr této panovnice, která byla podvakráte českou a polskou královnou, aby se jako vdova usadila ve východních Čechách a později na Moravě.  Dvorem jsou myšleni lidé kteří ho tvoří, tedy šlechtici, duchovní, měšťané a služebníci, včetně hostů. Znovuvytvořením dobové hierarchie se pokoušíme rekonstruovat mentalitu středověkých lidí všech společenských vrstev. Zajímá nás problematika všedního života i politika. Zabýváme se příčinami významných politických událostí, jejich důsledky a dopadem na jednotlivé společenské vrstvy. Upřednostňujeme rekonstrukci mentalit před věrnými rekonstrukcemi reálií. 

 Hradecká královna, která je nám patronkou i inspirací, je skutečnou historickou postavou, která výrazně ovlivňovala dění v českém království v období let 1300-1335. Její celý titul zněl: královna Alžběta Richenza (Eliška Rejčka), vdova po dvou českých králích Václavu II. a Rudolfu I., někdy královna česká a polská, paní věnných měst Hradce, Chrudimi, Mýta, Poličky a Jaroměře.

Alžběta Richenza se stala českou a polskou královnou roku 1303. Byla dvakrát krátce provdána a po jejích zesnulých manželech jí zůstalo bohaté vdovské věno v podobě pěti významných královských měst. Krátce po svém druhém ovdovění se jako dvacetiletá roku 1308 ujala vlády ve svých věnných městech, z nichž si za své sídlo zvolila Hradec. Vedla zde honosný a nákladný dvůr, jenž zastiňoval i ten pražský. Častými hosty na jejím dvoře byli nejenom přední šlechtici země v čele s nejmocnějším mužem království panem Jindřichem z Lipé, ale i okolní knížata, z nichž nejvýznamnějším byl rakouský vévoda a pozdější římský král Fridrich Sličný a slezský vévoda Jindřich I. Javorský.

Skromnost dobových pramenů, jež si navíc mnohdy vzájemně odporují a z nichž můžeme k tomuto období Richenziny vlády ve východních Čechách čerpat, nám leckdy neumožňuje hodnověrnou rekonstrukci některých událostí, poměrů, osob a jejich postavení v blízkém okolí královny a otevírá tak prostor k hypotézám. Jsme si vědomi, že provést skutečně věrnou rekonstrukci jejího dvora není v našich silách, naším přáním je tedy alespoň se mu přiblížit.

 

Projekt středověkého pěšího turnaje

Středověký turnaj byl vždy mimořádnou událostí i velkým svátkem a to pro všechny zúčastněné bez ohledu na jejich sociální postavení ve společnosti. Turnaje byly vícedenními oslavami, doprovázenými kromě samotných klání i mnohými ceremoniemi, slavnostními mšemi, hostinami, plesy a dalšími oslavami. O jejich podobě nás informují dobové kroniky a turnajská pojednání, z nichž nejznámější a nejkomplexnější je pojednání francouzského prince Reného d´Anjou z 15. století. Toto dílo je praktickým shrnutím turnajských ceremonií, disciplín a pravidel, vytvářející dokonalý manuál pro toho, kdo chce turnaj uspořádat. I my sami jsme z něho výrazně čerpali, abychom si v praxi ověřili, že tato práce má neocenitelnou hodnotu, protože řeší všechno co s turnajem souvisí.

 V souvislosti s projektem hradeckého dvora jsme se před lety rozhodli pokusit se v našich podmínkách oživit turnaj v jeho pěší podobě a pojmout ho nejenom jako poměřování sil bojujících, ale především jako dvorskou kratochvíli. Jsme si vědomi faktu, že naše možnosti jsou výrazně limitované a že i samotná rekonstrukce je v mnoha ohledech toliko symbolická.

 Cílem projektu je rekonstruovat rytířský turnaj podle shrnutých pravidel Reného       d´Anjou s ohledem na jeho pěší pojetí. Tj. využít jednotlivé ceremonie zahrnující klíčové záležitosti turnaje, aby bylo zjevné že turnaj byl nejenom vrcholnou dvorskou kratochvíli, ale i významnou společenskou a politickou událostí. Chceme motivovat účastníky projektu, aby se na turnaj oděli do šatů odpovídajících módě z počátku 14. st. a jednotlivým sociálním vrstvám které v projektu představují. V případě bojovníků všech společenských tříd, tedy od velmožů, přes rytíře a družiníky až po prosté oděnce, motivovat účastníky, aby se vybavili adekvátními zbrojemi a zbraněmi. V neposlední řadě chceme rekonstruovat táborový život, přímo související s turnajskou kratochvílí, opět s ohledem na jednotlivé sociální vrstvy jež se ho účastnily (od velmožů po služebníky a řemeslníky). S tím souvisí i pořízení potřebného vybavení ve smyslu dobových stanů, stolů, stolního nádobí, předmětů denní potřeby, atd. Při rekonstrukci hmotné kultury je pro nás prioritní správný vzhled. Užití dobově věrných materiálů či výrobních postupů při jejich zhotovení je pro nás až druhořadé. 

Každoroční turnaj hradeckého dvora je pořádaný nejenom jako pokus o konstrukci dvorské kratochvíle, ale i jako přátelské setkání a měření sil. Každý bojovník, který se ho účastní, stvrzuje slavnostní přísahou respektování turnajských pravidel a soudcovství dam. Urozené dámy jsou okrasou i středobodem této kratochvíle. Mají právo zvolit a odměnit vítěze jednotlivých klání, stejně jako i další bojovníky, kteří je zaujali. Současně jim náleží právo svým soudem potrestat zjevnou křivdu, spáchanou na kolbišti. V souvislosti s tím se od nich, stejně jako od velmožů, očekává reprezentativní vystupování.

Neopominutelnou podmínkou účasti je odpovídající odění a vybavení k rokům 1275-1330, které vymezují dobovou toleranci.