Hradecký dvůr Alžběty Richenzy

Hradecký dvůr Alžběty Richenzy

Buden a Jan z Bukovíka

Páni Buden a Jan z Bukovíka
http://bukovik.cz/

Buden:
Buden z Bukovíka se narodil na jaře roku 1293 jako nejstarší syn pana Hynka a jeho choti Kateřiny. Od malička byl veden k boji, který následně cvičil i s o dva roky mladším bratrem Janem. Jak plynula léta, Buden toužil poznat svět více než jen ze sedla koně při obhlídce panství s otcem či na lovu, a tak začal podnikat výpravy do okolí sám. Začaly první pijatyky, šarvátky, ženy. Celkově Buden pustl a jeho chování nebylo hodno šlechtice, což mu také opakovaně vytýkal komtur johanitského řádu, sezením na Strakonicích. S komturem se Buden dostal nejen díky svému zpustlému životu do vleklého sporu, který musel utnout až pan Vilém. Buden si uvědomil malichernost svého jednání, oblékl kajícnické roucho a vydal se na kajícnickou cestu do města měst, do Říma. I přes mnohé útrapy nakonec cíle dosáhl, padl na kolena a rozjímal zde nad svým konáním.
V Římě nicméně poznal nové přátele, mimo jiné i třetího syna pana z Žerotína Rudolfa, který zde byl na studijích coby duchovní řádu sv. Dominika a seznámil Budena se zdejšími zvyky, církevními představiteli i šlechtou. Na cestě zpět se k panu Budenovi přidal Rozerval, bývalý poddaný šlechtice, který v Římě i přes modlitby kněží zemřel, nezanechav potomstvo. Díky stále se změnšující jazykové bariéře se z nich za dlouhých putovních dní stávají přátelé.
Po návratu na panství Buden zjistil, že jeho drahý, ač přísný a nepřístupný otec Hynek zemřel, a tak se spolu s bratrem Janem ujímají chodu panství, výprav s pány ze Strakonic a ze Štěkně, přičemž mezi nimi vzniklo silné, přátelské pouto.
 

Jan:

Jan z Bukovíka se narodil 22. 9. 1296 jako druhorozený syn pana Hynka z Bukovíka. Pan Hynek celý život toužil po mnoha synech. Toto jeho přání se mu splnilo až v pokročilém věku, kdy mu jeho žena porodila dva syny. Otec oba své syny miloval a sám se staral o jejich výchovu, a jakožto zdatný válečník dbal velmi na to, aby z jeho synů také vyrostli silní bojovníci. Bratři často cvičili s otcem nebo spolu navzájem, ale čím dál více času trávil pan Hynek s Budenem a předával mu své letité zkušenosti s vedením panství. A tak Jan trávil stále více času sám při toulkách přírodou a na honech. Věděl totiž, že jakožto mladší z bratrů nebude nikdy mít hlavní slovo ohledně panství. Při jednom honu se Janovi splašil kůň a odvezl jej ze stezky. Najednou, kde se vzal, tu se vzal, objevil se před ním neznámý mladík divokého vzhledu a zhruba stejného věku. Představil se jako Jan a dovedl jej zpátky na stezku. Jan se se svým zachráncem spojil a na důkaz věku zařídil, aby se stal pomocným lovčím. Buden se kvůli nepříliš počestnému životu rozhodl odejít na kajícnickou pouť do Říma, což Jana velmi rmoutilo. Ještě větší ranou pro něj bylo, když nedlouho po odchodu jeho bratra zemřel jejich otec Hynek. A tak na jeho ramena padla tíha správy celého panství, zodpovědnost se kterou nikdy nepočítal. I přes prvotní strach si se svou novou povinností poradil velmi dobře. Po návratu Budena z Říma se oba bratři jako nerozlučná dvojice starali o prosperitu celého panství a byli cennými členy strakonického dvora.


Jan Loupežník


Anna


Michal


Petr