Hradecký dvůr Alžběty Richenzy

Hradecký dvůr Alžběty Richenzy

Jan z Klimberka

Jan z Klimberka. korouhevník Její Milosti

Páni z Klingenberka

http://www.klimberk.com/

(Též uváděno Klimberka, Klingengerka, Clingenberga, Cligenbercha)
Jan (Johanesde de K., Johannes von C., Johanes de K., Johanni de C.)
Časopis Matice Moravské, XV., 1891 str.256 a 257:
Za krále Jana přistěhovalo se do Čech několik rodin panských z Němec, kterýmž se líbila vláda krále bohatýrského, dobrodružného a štědrého. Vstoupivše v přátelské svazky s domácí šlechtou, záhy s ní byli za jedno a skrze české matky dostal se do nich ten cit spanilosti, kterýž se u potomkův střídá s bujarostí. Smysl pro dobrodružství, který sem přinesl král Jan a jeho družina, od domácí panstva brzo byl napodoben a vypěstován tak dokonale, že se naši páni brzo svým vzorům vyrovnali. Dobrodružní páni cizí za časté měli statky ve dvou i třech zemích, ale vojensky sloužili obyčejně tomu zeměpánu, který nejčastěji na dobrodružství vyjížděl. Tak to činili i páni z Klimberka, kteří ač se nikdy nepočeštili, přece svou bohatýrskou myslí a udatenstvím i domácím, kteří rytířské skutky vysoko cenili, se zalíbili. „Klimberče mladý, diemť krátce. Pomni, žes jměl dobrého otce, jehož nikdo zlým nevinil, a mnoho dobrého činil. A sáms také rytieř smělý, mladý, dobrý, druh dospělý.“ Ta slova klade skladatel staré písně králi Janovi v ústa sice, ale ona nejlépe značí, co skladatel a s ním velká část obyvatelstva českého o mladém hrdinovi soudili. Zlaté kolo svítilo na jeho štítě v bitvě, ale zrovna tak svítilo v mysli tehdejších vrstevníkův obdivujících tu hrdinnou sílu, která cesty v nepřátelích činila, sekouc a bodouc ze vší síly.

Páni z Klimberka takto jen od lidu českého byli pojmenováváni. Jejich vlastní a německé jméno zní „z Klingenberka“, a původiště. jejich není brad Zvíkov v Čechách, kterýž se německy Klingenberg nazývá, nýbrž jiný hrad, a to snad hrad Klingenberg v Rakousích. Byli původem Švábové; neb o Janovi, prvním toho rodu, který u nás k platnosti přišel, dí Petr Žitavský, že byl muž statečný ze Švábska pocházející.

Jednotlivé zmínky o členech tohoto rodu jsou poměrně řídké. Výjimku tvoří Jan z Klimberka a jeho syn Jindřich ve spojení s králem Janem Lucemburským a moravským markrabětem Karlem.

r. 1309 mezi zajatými na sedleckém klášteře
r. 1314 ve spojení s majetkem v Rakousku
r. 1318 - „ -
r. 1318 ve spojení s majetkem na Moravě
3. 5. 1319 královská listina
3.11.1329 listina
r. 1337 s králem Janem táhne proti Prusům a Litvanům
5. 9. 1337 královská listina
r. 1338 ve spojení s majetky
9. 4. 1338 královská listina
30. 8.1340 list kláštera cis.St.Brno P.64, zem.arch.Brno
9.11.1340 závěť krále Jana Lucemburského
30.11.1340 - „ -
23. 4.1341 - „ -
14. 2.1342 - „ -
6. 6.1343 - „ -
5. 9.1345 listina zmiňující Jana jako mrtvého

Hans (snad také Jan) 13. 1.1334 - královská listina
Co se majetku týče, Otta uvádí:
Jan – r. 1314 – 1318 v Rakousku – majetky Ličov a Kamýk
od r. 1318 uváděn na Moravě majetek Mladoňovice
od r. 1338 opět získal Ličov a mnoho statků na Moravě

Heraldika – erb, pečeť
Pilnáček – dle pečeti Jana a jeho syna Jindřicha z 30.8.1340
- klenot kolo, které se dle zvyklostí herald. opakovalo na štítě
- báseň o bitvě u Kresčaku – mluví se o zlatém kole Jana z K.
- jiné prameny uvádí štít poloviční, černý a bílý, též černý se stříbrným pruhem
- minoritský klášter Vídeň – Jindřich (+1300) – černý štít, v něm stříbrné kolo
- Oldřich (11312) – štít stříbrný se zlatým pruhem, klenot
zlaté kolo na červ.štítě (používaný snad přechodně či erb jeho ženy)
Otta (Sedláček) – zlaté kolo na modrém štítě nebo štít nahoře černý, dole stříbrný, kolo jako
klenot
V krásné erbovní sbírce r. 1875 tiskem vydané,viděti jest štít nahoře Černý, dole stříbrný a nad přilbicí zlaté kolo o šesti loukotích.
Nápis jest „Von Clingenberg zue Hochentwil.

Časopis Matice Moravské, XV., 1891 str.599 a 560:
Roku 1309 stala se totiž příhoda taková nenadálá, že jí nikdo ani netušil. Stav městský, zejména Pražané a Horníci někteří, domáhaje se spolupůsobení v záležitostech zemských, umíníl si toho dosáhnouti zajetím předních pánův zemských. Když tedy z jara toho roku Jindřich z Lipého, podkomoří Jan z Vartemberka a Jan z Klimberka aj. se uhostili v klášteře Sedleckém a do hostince na spaní se odebrali, tu je přepadli Horníci, oni byli pohříženi v ranním spánku, a spoutavše je, odvezli na hrad Lidice za Prahou. Po kolik let od této příhody není zpráv o Janovi. Zdržoval se v Rakousích, slouže knížeti Bedřichovi v Bavořích a u Rýna. Za škody vzaté a služby,zastaveny mu roku 1314 Ličov a Kamýk.

I potom zůstával v Rakousích, maje tu za knížaty nějaké peníze. Roku 1318. dne 26. března vyznal totiž Jan z Klimberka, že mu král Bedřich na dluh 130 hřiven váhy Vídeňské 70 hřiven zaplatil. Patrně prodával statek v Rakousích, aby mohl sloužiti králi Janovi, protivníku Bedřichovu.

A sloužil v ty časy Janovi, neb tento vyznává roku 1319 dne 3. května, že Janovi z Klimberka za jeho služby platně daroval ves Mladoňovice u Jemnice.A poněvadž Jan s prázdnýma rukama na Moravu nepřišel, lze za to míti, že i jiné statky přikoupil.
Roku 1326 měl nějakou půtku s Vilémem a Albertem z Hohenšteina, pány rakouskými, a učinil jim škodu na statcích jejich. Dotčení páni měli pro to domnění na klášter Světelský, jehož dobrodincem Jan byl; ale poznali brzo, že domnění bylo křivé.
Roku 1329 nacházíme Jana v Starém Brně. S předními .pány zemskými vyznával (3. září), že mladí páni z Lipého stvrzují klášteru zdejšímu vesnice, kteréž mu slavný Jindřich z Lipého, otec jejich, daroval.

Ve válce s Rakušany roku 1336 snad stranil králi Janovi; jisto však jest, že když král Jan před novým rokem 1337 opustil Čechy, táhna do boje proti Prusům a Litvanům, následovalo ho několik pánův, českých, mezi nimiž i náš Jan Klimberský. Na podzim. t. r. nacházíme jej zase v Brně, jak níže doloženo, bude. Smíření královo s knížaty Rakouskými mělo pak za následek, že se Jan s nimi také spřáteliti mohl. Knížata Albrecht a Ota dluhovali mu 1700 hřiven dílem za služby dílem za škody, bezpochyby v minulé válce vzaté. V těch zastavili mu (znovu a ve větších penězích) r. 1338 dne 24. ledna hrady Ličov a Kamýk, a dne 27. února zavázal se jim Jan, že jim obou hradův za 1700 hřiven prodaných postoupí, kdykoliv mu zapsaná suma bude zaplacena.K tornu měl Jan i hrad Tymu, k němuž držel na Moravě městečko Vratenín, popluží v Lubenci a Sonovci, ves Ranžírov, v Měšovicích dědiny platné, v Lubnici (Hafnerluden) dvůr s dědinami platnými, v Kostnikách dědiny platné a dvě dvořiště a ves Mladoňovice, o níž již svrchu bylo mluveno.Roku 1338 v lednu a únoru zdržoval se bezpochyby v Rakousích a dne 2. února přitiskl peče1 svou k darování, jež učinili páni z Walsee klášteru Světelskému.
Dne 24: dubna 1338 nacházíme jej v Praze. Páni z Lipého jsouce pro dluhy v nemalých závadách, prodali zboží své Poděhusské kapitole Boleslavské, a Jan k prosbě jich pečeť svou k listu na to vydanému přitiskl.

Roku 1343 byl již Jan při letech; měl syna vzrostlého jménem Jindřich a dceru provdanou:

Obecné pojednání : Páni z Klimberka (okolo roku 1310)

Jak uvádí Otta ve svém slovníku naučném, jedná se o panskou rodinu pocházející z Němec. Její jméno pravděpodobně pochází po hradu Klingenberg v Rakousku. Stejné jméno má v německém překladu i český hrad Zvíkov. Ten však s tímto rodem nemá nic společného. Po českém království se vyskytují i jiné rody se stejným či podobným jménem. S naším rodem však nesouvisí. Josef Pilnáček upřesňuje, že rod nejspíše pochází z Bavor a žil v Rakousku, Čechách a na Moravě. Rod přichází na Moravu nejspíše v průběhu 13.století. Jeho prozatím nejstarším zmiňovaný představitelem na moravském území je Konrád (r. 1253). Jako další se uvádí Bohuslav (r.1284). Ve století čtrnáctém je to Oldřich (r. 1311), Jan (1309 – 1345) a jeho syn Jindřich (r.1319 – 1346). V roce 1344 je v listině zmiňován Hans. Není zatím jasno, zda se jedná o dalšího z členů rodiny, či zda se jedná o německou variantu jména již zmiňovaného Jana.

Jan a Jindřich patřili ve své době jistě k předním představitelům rodu a na Moravě zaujímali významné postavení. Nejspíše byli i členy nejužší družiny Jana Lucemburského a jeho syna Karla. Jejich jména se převážně objevují v listinách ve spojení s vládnoucím králem. Jindřich je uváděn jako hrdina, který padl společně s králem Janem v bitvě u Kresčaku. Na paměť této události je dochována báseň složená autorem v době těsně po bitvě, s názvem „Klimberče mladý…“

Písemné zmínky o Jindřichovi z Klimberka:
14. 5. 1311 listina
30. 8.1340 list kláštera cis. St.Brno P.64, zem.arch.Brno
9.11.1340 královská listina, závěť krále Jana Lucemburského
30.11.1340 - „ -
5. 9.1345 - „ -
13. 1.1346 listina
15. 1.1346 - „ -
5. 2.1346 2 x listina
1346 bitva u Kresčaku

Dne 26. srpna přišlo k bitvě u Kresčaku, kterouž Francouzové neopatrností a neprozřetelností svou prohráli. Když květ rytířstva francouzského již na bojišti ležel, tu žádal ‚ slepý král, aby byl veden do nejtužší seče. To jest ta chvíle, kdy oslovil Klimberka mladého, a kdy mladý hrdina odpověděl: „Nemějž péče! Tvé slovo,. jaks řekl, zóstane a se tak libost tvá stane! Popros Boha za svú duši! Boď oř! V ten čas sobě tuši tam, kdež se již jako známí, jeliž v súdný den, shledámy.« Mnich a Klimberk vzavše krále mezi sebe a přivázavše koně jeho ke svým, vrazili do nepřátel, a ostatní družina králova vědouc, kde jim místo náleží, následovala je. Jako kluk (t. j. jako tupý šíp) vrazili do šiku nepřátel dávajíce jim hrozné rány, sekouce a bodouce a nutíce se k nepřátelům, až z ořů svých ostruhami žíly drali. „Tu svietieše zlaté kolo, pod nímž nebeše u Polo mladému, dobrému druha zpodjieti tak práci tuhú, Klimberkovi šlechetnému, v svém životu udatnému, jenž nedbaje nic o škodě, věrně slúžil své hospodě (pánu), pomně na otce i děda. Nepřátelóm bieše běda. Každého, kam se obrátil, bil, sekl, bodl v hlavy mlátil.

Padesáte asi bylo těch hrdinů, kteří se pustili za svým pánem; ani jeden se z nich nevrátil. Zdali Jan otec přečkal tuto nešťastnou příhodu živobytím, aneb zdali nedlouho před tím zemřel, jak se zdá vyplývati ze starého skládání (Pomni, žes. měl dobrého otce), není nám známo. Jisto jest, že kromě tohoto syna jiných neměl.


Ivan z Liběhradu