Hradecký dvůr Alžběty Richenzy

Hradecký dvůr Alžběty Richenzy

Bernard z Cimburka

Do dějin moravských se zapsal jako jeden z prvních podkomoří země (v té hodnosti se uvádí roku 1316) a mečník (v té hodnosti se uvádí roku 1318). A jak jinak zasáhl Bernard z Cimburka do dějin? Víme o něm, že byl jako diplomat ve službách krále Jana a že se spolu s ním účastnil v letech 1328-1329 tažení do Prus a roku 1330 na západ. V pozdějších letech nacházíváme ho častěji ve společnosti tohoto rytířského krále. Nechyběl ani v blízkém okolí jeho syna, markraběte Karla, později českého krále, na jehož dvoře byl hofmistrem. Touto hofmisterskou hodností ukončil svou úřednickou dráhu. Mezi další jeho významné přátele patřil pan Jakub ze Sparnaku, se kterým vedl nespočet vítězných tažení.

     Jako účastník válečných podniků krále Jana byl Bernard z Cimburka pravým rytířem. Nedivíme se proto jeho úsilí, aby zjednal sobě a svému rodu dostatečnou náhradu za hrad Cimburk u Trnávky, když se ten i se statky dostal v druhé čtvrti století čtrnáctého do rukou pánů z Lipého. Potřeboval hradu velmi nutně, neboť jen hrad mohl mu býti pevností pro údobí válek a neklidu, pro dobu míru však prostředím vhodným pro život jeho, rytířského člověka, již příliš odpoutaného od úzkého hospodářského soužití s poddaným lidem. Protože byl v úzkých stycích s prvními Lucemburkovci, podařilo se mu na nich dosíci svolení, případně schválení stavby nového hradu, který si zřídil v horách Hříběcích, dělících Moravu střední od jižní. K tomu si vybral místo na horním toku Stupavy na zboží koryčanském. Bernard byl dvakráte ženat. První jeho manželkou byla nám blíže neznámá Žofka, s níž seděl na hradě Starém Cimburku. Jeho druhou chotí byla Sabina z Koryčan. Jak přišel Bernard z Cimburka ke kraji nad horním povodím stupavským lze si vysvětliti ještě jinak, a to jeho výměnou za panství cimburské u Trnávky, které v druhé části stol. 14. postoupil pánům z Lipého. Ti získali krajinu na horní Stupavě někdy po roku 1312, kdy po meči vymřel rod pánů z Obřan. Usazení Cimburků v Hříběcích horách spadá tudíž do let 1322 -1333.

     Budování cimburského hradu v Hříběcích horách (dnešní Chřiby), bylo z největší části ukončeno ještě před rokem 1351, to jest před datem, kdy o Bernardu z Cimburka slyšíme naposled.