Hradecký dvůr Alžběty Richenzy

Hradecký dvůr Alžběty Richenzy

Ziemomysl z Gory

Ziemomysl z Gory je zcela fiktivní neurozená postava s  romantickými osudy.

Jde o mladšího syna bývalého lokátora, rychtáře a provozovatele hostince ve vsi Gora ve Slezsku. Protože, byť svobodný, neviděl svou budoucnost nijak růžově, využil příležitosti  když se přes onu ves ubíral a v hostinci nocoval jeho budoucí pán, měšťan a nynější rychtář Vysokého Mýta, pan Kunassek z Vrbí. Dosavadní zbrojnoš a sluha Kunasska, který se v průběhu večera notně opil, byl ráno nalezen utopený v tůni nedaleko vsi. Když se to Ziemomysl dozvěděl, nemeškal a vstoupil do Kunasskových služeb.

 

Po dlouhá léta sloužil svému pánu a z hrubého neotesaného zbrojnoše se postupně změnil v dobrého křesťana, až  dosáhl postavení šafáře svého pána na jeho skromném venkovském zboží. Díky svému umu být tam, kde je to potřeba, slyšet, vidět, koupit a na trhu prodat, postupně šetřil groš za grošem, aby snad jednou dosáhl svého vytouženého cíle. Tímto cílem je to, aby stejně jako jeho otec získal právo provozovat zájezdní hostinec na půli cesty mezi Hradcem Králové a Vysokým Mýtem.

Stalo se ovšem, že když společně s družinou doprovázel pána Kunasska na cestě do Lombardie, v Tyrolských Alpách zasypala družinu lavina a jen Ziemomysl spolu s Kunasskem přežili. Zemřela tehdy i Ziemomyslova žena a on pocítil volání pozvednout kříž a najít vykoupení své duše ve Svaté zemi.


 

Během svých cest poté mnohé shlédl, divy z minulosti, kterým by nikdy neuvěřil, pokud by je neviděl. Po návštěvě Svaté země, během cesty zpět v Antiochii, potkal starce, který mu vyprávěl příběh. Vydal se spolu se starcem pod horu Ararat, kde v jeskyni nalezl mrtvá mláďata draků a s jedním se poté vrátil do Čech.

Po rozličných událostech jej k audienci přijala sama královna Alžběta Richenza, vyslechla jeho příběh a přijala dar, který jí přinesl. Zároveň mu vydala privilegium na provoz hostince. Ten Ziemomysl vystavěl, ovšem zadlužil se u paní Radegundy Nemravové z Chudobína. Fortuna mu ovšem přála, když s Rostislavem Prachatickým zachránil z rukou lapků a překupníků víno pro královnin stůl. Nejenže splatil dluhy, ale podařilo se mu, se svolením jeho pána a královny Alžběty Richenzy, vstoupit do služeb hradeckého purkrabího Macka.

Nyní slouží hradeckému purkrabímu panu Mackovi a spravuje svůj hostinec. Ještě je brzo spřádat další plány, ovšem již jej napadlo, jak by bylo krásné, kdyby se jednoho dne stal rychtářem na vsi a seržantem královniny osobní stráže.