Hradecký dvůr Alžběty Richenzy

Hradecký dvůr Alžběty Richenzy

Středověký turnaj a jeho význam

autor: Ivan Dubec

 

Středověký turnaj byl vždy mimořádnou událostí i velkým svátkem, a to pro všechny zúčastněné bez ohledu na jejich sociální postavení ve společnosti. Byl vítanou kratochvílí nejenom urozeným pánům a dámám, bojechtivým rytířům a panošům, ale i jejich družiníkům a služebníkům. Lákal přední měšťany, špičkové řemeslníky, kupce, hostinské, lázeňské i prosté měšťany všech řemesel, kterým kromě atraktivní podívané přinášel také mimořádný zisk.

Turnaj zdaleka nebyl jenom poměřováním sil a oslavou rytířství, ale i významnou politickou a kulturní událostí. Býval obvykle vyvrcholením důležitých politických jednání, nebo mimořádně slavnostních událostí, jakými byly např. korunovace, svatby a zásnuby vladařů, přísahy věrnosti, mírová jednání a mnohé další. Pořadatel se snažil pojmout ho co nejskvostněji, protože jím prezentoval své výjimečné společenské postavení a svou moc. Příležitostí reprezentovat nebyl ovšem zdaleka jenom pro pořadatele samého a jeho rod, ale i pro všechny ostatní, urozené i neurozené, kterým dával vítanou příležitost upozornit na sebe. To z turnaje činilo mimořádně nákladnou záležitost. Bylo běžné, že nejenom pořadatel, ale i mnozí urození a neurození se kvůli tomu často zadlužovali půjčkami, aby měli na okamžité vysoké výdaje související s účastí a reprezentací. 1

Pořadatel obvykle turnaje využíval jako jeden z prostředků pro prosazení svých politických záměrů a cílů. To dávalo celé této dvorské kratochvíli další důležitý rozměr. Svou účastí či neúčastí dávali urození i představitelé církve najevo svůj politický postoj. Turnaj tedy nebyl zdaleka jenom světskou zábavou, ale i politickým kolbištěm. Velkých turnajů pořádaných panovníky se tak běžně účastnili i vysocí církevní hodnostáři a představitelé duchovních rytířských řádů. Současně s nimi se turnaje mohli aktivně účastnit i jejich leníci, a to buď sami za sebe nebo v barvách svého seniora.2 Bylo by tedy chybou domnívat se, že turnaj byl tolikou světskou radovánkou.

Turnaje byly vícedenními oslavami, doprovázenými kromě samotných klání i mnohými ceremoniemi se symbolickým významem, slavnostními mšemi, hostinami, plesy a dalšími oslavami. O jejich podobě nás informují dobové kroniky a turnajská pojednání, z nichž nejznámější a nejkomplexnější je pojednání francouzského prince Reného d´Anjou z 15. století.3 Toto dílo je praktickým shrnutím turnajských ceremonií, disciplín a pravidel, vytvářející dokonalý manuál pro toho, kdo chce turnaj uspořádat. I my sami jsme z něho výrazně čerpali, abychom si v praxi ověřili, že tato práce má neocenitelnou hodnotu, protože řeší všechno, co s turnajem souvisí.

Jednotlivé disciplíny turnaje představovaly prakticky všechny známé způsoby boje na zemi i v sedle, tedy zápas, duel, buhurt, kastel a střelbu.

1 Bylo by však zavádějící se proto domnívat, že tito lidé neměli odpovídající majetek, a proto si byli nuceni půjčovat. Každá půjčka byla logicky podmíněna zárukami a úroky. Ten, kdo si půjčoval, tedy měl čím ručit a jeho majetek obvykle výrazně převyšoval půjčované částky. Šlechta si půjčovala proto, že její majetek byl „uložen“ v půdě, statcích, hradech a poddaných, zatímco měšťané s ohledem na své postavení ve společnosti naopak disponovali spíše finanční hotovostí.

2 Nejenom biskupové, ale i bohaté kláštery měly své leníky, kteří měli jako urození právo vstoupit do kolbiště.

3 Paris, Bibliotheque Nationale de France, ms.fr. 2692-96, Traité de la forme et Devis d´un Tournoy, cca 1440

Tradiční turnajské disciplíny:

Buhurt

- též kolba. Turnajská disciplína představující hromadnou bitvu dvou skupin bojovníků. Buhurt mohl mít podobu srážky jezdců nebo pěších a známá je i kombinovaná forma.

Castel

představoval dobývání a obranu opevněných míst. Používaly se k němu zmenšené repliky hradů, dobývané a bráněné všemi známými způsoby. Zvláštní disciplínou byl tzv. dívčí castel, při němž dívky bránily opevněné místo před muži. Tento boj měl kurtoazní charakter.

Durchritt

– zvaný též franc. „pas d’arme“ byl turnajským pěším soubojem dvou mužů. Zbraně bývaly voleny zpravidla stejné pro oba a mohlo se jednat prakticky o jakékoli, od mečů po kopí a obouručí bojová kladiva.

Nachturnier

Mlatový turnaj, tedy disciplína, při níž si bojovníci vyzbrojení mlaty sráželi klenoty z helmic.

Střelba

Soutěžilo se ve střelbě z luků a kuší na pevné i pohyblivé cíle.

Tjost

Nazývaný také sedání nebo klání. Turnajská disciplína, v níž proti sobě bojovali dva jezdci ozbrojení kopím s cíle srazit soupeře. Tjost se rozlišoval na srážku s ostrým nebo tupým hrotem dřevce.

Zápas

Vedl se beze zbraní za pomoci hmatů, chvatů, porazů a pák s cílem znehybnit protivníka. V praxi odpovídal zápas boji dvou bojovníků oděných ve zbroji zblízka a beze zbraně, nebo obraně neozbrojeného při odvracení útoku krátkou zbraní v „boji na tělo“. Ochranná zbroj činila v boji na tělo údery a kopy málo účinnými, proto se v zápase užívaly především daleko efektivnější chvaty a páky.

Literatura: