Hradecký dvůr Alžběty Richenzy

Hradecký dvůr Alžběty Richenzy

Zbroj lehkooděnce

Složení vojska

Základem českého vojska v období na přelomu 13. a 14. stol. byla rytířská jízda. Jedno kopí - základní stavební jednotka tohoto vojska čítalo v Čechách o něco méně než v Evropě - zpravidla jej tvořil rytíř a 2-3 „koně,“ tedy jízdní ozbrojený doprovod. Většinou šlo o jednoho těžkooděnce (s nižší kvalitou výbavy než rytíř) a dva lehčeji oděné jezdce, z nichž jeden mohl být střelec. V té době se u nás jako zbraň ještě stále používal luk, i když kuše patrně postupně získávala nadvládu.

Pěchotu v tomto vojsku neměla rozhodující roli, uplatňovala se především při obraně hradů,. nebo při střežení táborů a jen jako doplňková zbraň. Nesetkáváme se u nás se zprávami o organizovaných a vycvičených pěších oddílech, jako byly např. městské milice ve flandrech nebo Itálii.

faktory ovlivňující kvalitu zbroje:

  1. družina šlechtice - závisí především na bohatství pána, popř. zda jde o stálého zbrojnoše, nebo někoho povolaného narychlo do pole
  2. městské posádky - závisí na bohatství města i jednotlivých měšťanů (mohou mít erární, nebo vlastní zbroj, mohou i najmout žoldnéře x vzrůst bohatství však až hlavně v 2. pol. 14. stol.)
  3. žoldnéřské jednotky (jednotlivci - specialisté) - válka je živí, budou mít moderní a kvalitní zbroj
  4. mohou zde být i jiné faktory, především věk a přístupnost ke moderním věcem

Ochrana těla

Civilní oděv

Bude nosit družina chudého šlechtice, muži necvičení k boji, nebo bojovníci mimo střet muže proti muži (obsluha obléhacích strojů, lučištníci), není vyloučeno, že bude doplněn nějakou ochranou zbrojí (kožená vesta), nejčastěji ale asi jen ochranou hlavy.

Prošívanice

Základní oděv pěchoty, bude buď vycpávaná, nebo prošívaná z několika vrstev látek. Materiálem je prosté plátno nebo vlna, zpravidla přírodní barvy. Jelikož jde o hlavní ochranu těla, proto bude silnější než spodní prošívanice pod kroužkovou košili. Délka prošívanice bude maximálně po kolena, minimálně do půlky stehen, délka rukávů různá, možno i bez rukávů pouze jako vesta. Může mít stojací límec, nemusí ho mít, může mít i límec samostatný, spojený s ochranou ramen.

Doplňkové zbroje na ochranu těla

Vyskytnou se pouze u družin bohatých šlechticů nebo u žoldnéřů. Půjde především o:

KOŠILE - KROUŽKOVÉ či FALÉROVÉ (kovové destičky či kroužky přišité na koženém podkladě). Rukávy budou buď krátké (tříčtvrteční), nebo dlouhé, ale nezakončené rukavicemi.

VESTY KOŽENÉ, ŠUPINOVÉ, popř. JEDNODUCHÉ PLÁTOVÉ KABÁTCE - tyto druhy zbrojí mohou být používány jednak přímo na prošívanici, jednak v kombinaci na zesílení kroužkové košile. Jejich výskyt však bude velmi výjimečný, zejména v kombinaci s kroužkovou košilí se tato zbroj rovná již ochraně těžkooděnce - bude jen u speciálních žoldnéřských oddílů (např. střelci z kuší).

Ochrana hlavy

Je pro pěšáka to nejdůležitější - oproti ostatním částem zbroje bude dosti kvalitní, musí ale vždy odpovídat zbroji.

ČAPKA , nebo KUKLA. čapka prošívaná, popř. kožená, kukla buď prošívaná, nebo kroužková (falérová)

PŘILBY. Typickými pěšáckými přilbami jsou jednak lebka, později šlap a klobouk. Jde o helmy, které umožňují dostatečný výhled a zároveň ochranu hlavy. Pěšák bude tuto helmu nosit přímo na prošívanou čapku, jen velmi výjimečně bude kombinována kroužková kukla a přilba. Nezle vyloučit ani existenci přileb z jiného materiálu, než železo, především z vařené kůže, popř. provazovou čapku. Mohou mít i koženou helmu s nanýtovanými šupinami.

Ochrana rukou

Ruce budou chráněny především prošívanicí, popř. kroužkovou košilí, jakákoliv doplňková ochrana (lokty, ramena) není přípustná. Možná ještě kožená ochrana zápěstí na zesílení. Ruce by neměly být chráněny vesměs vůbec, jako rukavice přichází v úvahu především čistě kožené, popř. prošívané - buď samostatné, nebo napevno spojené s prošívanicí. Kroužkové rukavice (samostatné, nikoliv v rámci kompletu) možné jen výjimečně, jakékoliv jiné jsou již pro pěchotu nepřípustné.

Ochrana nohou

Prakticky žádná, možné pouze kožené náholenice, popř. ovinky. Občas i prošívané nohavice, resp. nákolenky.

Štíty

Hlavní zbraně pěchoty jsou dřevcové, které vyžadují k ovládání v zásadě obě ruce, takže omezují využití štítu. Základním pěšáckým štítem bude pěstní štítek - pukléř -, dřevěný, zesílený kovovými výztužemi, může být potažen i kůží. Puklice bude vypouklá, může být i vyvedená do hrotu.

Mohou se objevit i jiné druhy štítů, velké, předchůdci pozdějších pavéz - tvarem mohou být obdobné štítům rytířským tedy sférické, mohou ale mít i jiné tvary, ať už archaické (např. kulaté, upravené mandlové), mohou být oválné, nebo blížící se již tvaru pavéz (tedy obdélníkové - ty však jsou typičtější pro Itálii kolem 30. -40. tel)

Identifikační a ozdobné znaky

Zpravidla se přes zbroj u pěchoty nenosil žádný jiný oděv, jsou však i případy, kdy mají pěšáci přes zbroj obléknutou suknici.

U pěchoty se s ozdobnými znaky prakticky nesetkáme, pokud jde o identifikační, pak již v té době oblékali nejmocnější feudálové své družiny do „svých barev“, bohužel podoba takovéhoto oděvu není známá. Nicméně jsou možné obě varianty; tedy že nesli oděv s heraldickým znakem svého pána, ale i to, že měli pouze nějaký jeho motiv, nebo oděv v jeho barvách. Podobně máme - ale až z 15. a 16. stol. - doklady o značkách na erární výbavě měst, popř. o sjednoceném oděvu městských kontingentů (při nákupu látek ve velkém se poskytovaly slevy už tenkrát:o). Jejich existenci však u nás můžeme předpokládat až od doby, kdy narůstá bohatství měst, tedy spíše od pol. 14. stol.